Demokracii nelze vydírat, to je reakce řeckého premiéra Tsiprase. Těmito slovy završil kapitolu, která v dějinách vydírání bude mít mimořádné místo. Vsadil na to, že se Evropská unie neodváží učinit to, co navrhuje zdravý rozum, totiž zbavit se bezedné díry, do které se budou nadále lít peníze.

V pondělí se sejdou Hollande a Merkelová. I to je příznačné – v Bruselu je taky živo a jedná se o stošest, ale to podstatné momentálně je, co na to řeknou Holladne a Merkelová. Když se řešila ukrajinská krize, podstatné taky bylo, co řeknou Holladne a Merkelová. To se teď opakuje.

Copak asi Holande a Merkelová udělají? Asi existují nějaké mechanismy, které umožní nalít do bezedné díry další peníze, takže se na aténských ulicích nebudou upalovat zaživa důchodci a matky nebudou nastrkovat děcka vřeštící hladem před objektivy aspirantů na vítězství fotografické soutěže World Press Photo. Ono to nějak dopadne a Tsipras pravděpodobně nějaké peníze dostane. Řeko zůstane v exkluzivním euroklubu a jeho důchodci budou dál dostávat svých 40 tisíc měsíčně.

Jenže pořád se ještě nepodařilo zlikvidovat volby a svobodu tisku a proti zdravému rozumu nejde jít do nekonečna. Jestliže Hollande a Merkelová a oficiální orgány EU vyměknou a povolí kohoutek penězovodu, bude to další ztráta tváře v pořadí. Uzavřeme v Minsku dohodu? Kyjevská vláda si ji nacpe jako onuci do bot. Uděláme na Řeky bubáka? Udělá na nás dlouhý nos. A jde se dál, jako by se nechumelilo, a řešíme zákaz igelitových pytlíků a rozdělujeme podle kvót imigranty, aniž se jich kdo na cokoli zeptal.

Kolik ještě takových blamáží Evropská unie vydrží, tím spíš, že jedna blamáž plodí blamáže další?