Bostonská tragédie se blíží vyvrcholení. Jeden – podle všech známek – z pachatelů vraždy je mrtev, druhý na útěku. Americké vyšetřovací orgány podaly obdivuhodný výkon – a ochránci zákona zaplatili i cenu, jeden z nich zahynul rukou vraha. V tuto chvíli nevíme, jak dopadne druhý muž, podezřelý z bostonského činu. Má jít o devatenáctiletého Džochara Carnajeva, snad rodáka z Kyrgystánu. O motivech je předčasné spekulovat, stejně jako je předčasné hovořit o tomto muži jako o viníkovi. Ještě před pár hodinami letěla médii jiná jména.

Ať atentát spáchal kdokoli, zaslouží si hluboké pohrdání a věcné zacházení bez emocí. Do mediálního povyku byla zasažena i naše země, protože podle jedné z momentálních prchavých verzí byli pachateli Čečenci a těžko vysvětlovat geograficky méně zběhlému Američanovi, že Česko není s Čečenskem vůbec, ale opravdu vůbec totožné.

I tato epizoda je bezvýznamná. Z toho, co se kolem atentátu událo a řeklo, bych rád zdůraznil jeden zdánlivý detail – že prezident Obama jasně řekl, že se maraton v Bostonu příští rok poběží znovu. To je to pravé vítězství nad terorem, ne to, že nějakého vražedného dobytka policajti rozstřílí na kusy nebo ho stát usmaží na elektrickém křesle.  Jakkoli to poslední bych pachateli od srdce přál, v tom bych udělal výjimku ze svého odporu k trestu smrti – za teror bych ho povolil, kdyby "stát byl můj". Ostatně, není to námět na veřejnou diskusi? Vždyť válečné právo má taky jiný vztah k zabíjení lidí než civilní, a není terorismus něco jako válka?