Na Novinkách mají jako dodatek článku o snižování teploty vody v bojlerech anketu. Redakce se ptá čtenářů, zda hodlají v zimě méně topit nebo ne. V neděli odpoledne to bylo 45 : 55 v poměru ano proti ne, tedy 45 procent bude, 55 nebude spořit. Anketa samozřejmě nemá průkazní hodnotu (tu bude mít až teploměr, respektive měřáky spotřeby plynu, elektřiny a teplárenského tepla). Nicméně nějakou vypovídací hodnotu přece jen mají.

Někdo se možná pohorší nad převahou záporu nad kladným přístupem k myšlence spoření – někoho naopak možná příjemně překvapí, že skoro polovina respondentů OPRAVDU JE ochotna šetřit. To je subjektivní stránka věci. K výsledku lze taky dodat, že se poměr jistě změní, až přijdou účty – možná až dramaticky, těch co budou šetřit dramaticky přibude.

Co ale se dá odhadnout s vysokou pravděpodobností je to, že se do šetření nehrneme a myšlenku že nepřijímáme s ochotou. I to se dá vykládat všelijak. V mládí jsem potkal dost lidí, kteří byli za války v Anglii, takže ty mám z první ruky historky o tom, jak měli ve vaně namalovanou čárku, kam až mohou napustit teplou vodu – a nikoho nenapadlo ji překročit. Tomu se řekne morálka a občanská zodpovědnost. Na druhou stranu uváženo, nikoho z těch čárku ctících Angličanů a Angličanek nenapadlo, že si to spískali sami anebo že to zavinila jejich vláda. Byl to důsledek Zla Které Přišlo Zvenčí.

To, co nás čeká, je ale do značné míry důsledek dlouhodobě sebevražedné energetické politiky. Vzývání občasných zdrojů energie doprovázené zahubením jaderné energetiky a prokletím uhlí nevyhnutelně vedlo k závislosti na Rusku. A naopak, kdyby toho nebylo, Putin by si netroufl provokovat Západ přepadením Ukrajiny. Toto ví každý, kdo o věci jen maličko něco ví – a teď se po něm chce, aby kvůli tomu mrzl.

On nakonec to kolečko u radiátorů otočí, donutí ho k tomu cena. Ale nebude mít pocit, že koná dobro ve prospěch vlasti, ale že dělá vola veleknězům zeleného náboženství, kteří tvrdí, že větrníky a čínské soláry mohou pohánět průmysl, dopravu, svítit a hřát naše domovy.