Jako malé děti. Bývalá vládní koalice protlačila většinou jednoho hlasu na nočním zasedání restituční zákon, který odporoval většinovému názoru obyvatelstva. Následky byly nedozírné. V budoucnu si mnoho přátel přátel namastí kapsu, církve z toho nebudou mít nic, budou nadále potřebovat státní finanční podporu a ODS se z rány už nikdy nevzpamatuje. Lidovci přežijí, jsou jako vajgl v toaletě.

Podobným hurástylem chce teď Sobotka v čele zmírající ČSSD prosadit zákon o státní službě, který by zajistil na sedm, respektive čtrnáct let jiným přátelům přátel přístup ke státnímu penězovodu. Vrací opozici to, co od ní musel zakoušet. Vrací jí babu. Rozdíl je v tom, že Sobotka má silnější pozici, než měl Nečas v době schvalování církevního restitučního zákona (připomenu, že kontroverze neplyne z podstaty, tedy z principu vrátit ukradené, ale vyplatit peníze, což je benefit, který byl jiným restituentům upřen).

Je možné, že Sobotka zákon, tedy změť pozměňovacích návrhů tvářící se jako zákon, skrz hlasovací mašinérii protlačí. Ale bude to další knedlík v hrdle, další podlost. Jsou určitá rozhodnutí, která je třeba učinit ve shodě s opozicí. Byly to církevní restituce, teď je to zákon o státní službě. Stát nepatří ani panu Sobotkovi, ani panu Babišovi a je nemravné, když si uzurpují právo stanovit pravidla na jeho fungování sami a, hlavně, obsadit si klíčové pozice svými lidmi.

Sobotka straší utnutím od evropských fondů. Vzhledem k tomu, že se evropské fondy rozplývají v kapsách přátel přátel, není jejich ztráta nic, co by v zemi vyvolalo hladomor.