Jevgenij Prigožin, v současnosti snad nejpodivnější postava světové scény, se o víkendu postaral o celosvětové vzrušení. Poslal svoji soukromou armádu na Moskvu, bez výstřelu se dostal až do Rostova a pak, stejně nepochopitelně, dal rozkaz čelem vzad. Na přístupové cestě se odehrálo několik chaotických pokusů postavit zábrany, Vladimír Putin se snad měl uchýlit do Petrohradu. Nejsou ověřené zprávy, kde je sám Prigožin, snad má být v Bělorusku. Podrobnosti nejsou podstatné, pozornost budí případ sám.

Kdyby nebylo tažení trumpovců na Kapitol ve Washingtonu, mohlo by se říct, že tohle se může stát jenom v Rusku, podotknu mimochodem. Nicméně sama existence soukromé armády je něco abnormálního, a podobných těles je dnes v Rusku víc. Pozorovateli nejdou na rozum ani řečnické výlevy Jevgenije Prigožina na vrub ruské špiček armády i Vladimíra Putina. V diktaturách nebývá nic podobného zvykem, kdežto zde to bylo takřka na denním pořádku.

Komentáře se takřka jednomyslně shodují v tom, že tažení wagnerovců svědčí o slabosti Putinova režimu. Pravda, i Petr Veliký čelil povstání svých střeleckých pluků, následoval ovšem masakr a poprav se prý aktivně účastnil i sám panovník. Jestli nás čeká podobný tyátr, anebo se to odbude pádem z okna, to ještě nevíme.

Na pohled je to zatím více méně fraška. Nicméně je to připomenutí, že na vůdčí místo v Rusku se může dostat ještě větší šílenec, než je Vladimír Putin. Zabránit takovému převratu se nedá. Zajímavá je horlivost, s jakou naši proruští kolaboranti sdíleli zvěsti o tom, že Prigožina si koupili Američané. Nemá cenu takové nesmysly vyvracet. Prigožinovo dobrodružství musíme brát jako připomínku, že Rusko by mohlo ztratit i ty poslední rysy racionality a je třeba být připravený i na nejhorší varianty. Toto budiž řečeno hlavně na adresu těch, kteří zlehčovali opakovaná varování z úst generála Řehky. Náčelník genštábu má pravdu. Svobodný svět sousedí s nebezpečnou zemí s nevyzpytatelným vedením, sousedí se zemí, ve které se může stát vše, i to, co by vám normálně nepřišlo na rozum. Naštěstí ještě nenastal čas na hrdinství, ale čas k přípravě na obranu tu je, a škoda každé minuty, kterou plně nevyužijeme. Mohla by chybět, to je poučení z frašky, k níž došlo o víkendu.