Často se mluví a píše o majitelích pravdy. Mluví a píše se o tom ironicky, nicméně to nezmění fakt, že ve svobodné společnosti sice znějí různé hlasy s různým postojovým a politickým zaměřením, nicméně jeden převládá. Kterýpak to bude? Budou to hlasy spíše lidí věku mladého a „nižšího středního‟, tedy lidí v plné síle, lidí neokoukaných s novými nápady. Jsou to lidé vtipní, proč jinak by jim lidé naslouchali, a lidé vzdělaní. Když pak dáme tato kritéria dohromady a přidáme k tomu dávku touhy po změně okořeněnou sociálním smýšlením, vyjde nám inklinace spíše levicová nebo dokonce hodně levicová. Takové to bylo za první republiky, v padesátých létech nový režim využil energie mladých lidí k upevnění diktatury, a věru že to namnoze nebyli vždycky hlupáci a gauneři, a velmi obdobné je to i dnes. Nenajde se moc mladých vzdělaných lidí, fascinovaných tirádami Václava Klause. Jistě se i takoví najdou, ale není jich dost, aby z nich byla politická síla. No a tihle mladí veselí vzdělaní lidé tvoří jádro redakcí významných médií, pozorujeme to u nás stejně jako v zahraničí. No a příští svět bude takový, jaký si oni přejí, aby byl.

Neberte to tak, že proti tomu protestuji. Nic by mi to nebylo platné, tak to prostě je. Věci jsou takové, jaké je chtějí mít ti, kdo je dělají, to platí o jakékoli lidské činnosti. Proč by se z toho měla média vymykat?

Kdyby o aktuálních otázkách rozhodovala média, měli bychom korespondenční volbu a pravděpodobně i obecné referendum, rozhodně bychom měli manželství pro homosexuály a Istanbulská úmluva by byla už dávno ratifikovaná. Drhne to přes parlament. Nebylo by tedy dobré ho zrušit? Zahnízdily se v něm fosílie a ty nedovolují dosáhnout pokroku, hlásá se nám ze všech stran, hlavně zleva. Lidovci chtějí být hrdou stranou minulosti, rozepisuje se na Novinkách Alexandr Mitrofanov. On a zdaleka nejen od má jasno, co patří minulosti, říkalo se tomu za mých mladých let „veteš‟, a co je budoucnost. Jinde čteme, že kdo je proti manželství homosexuálů je neandrtálec, tedy živá fosílie. Budoucnost by byla na dosah ruky, inkluzivní, trvale udržitelná. Jen ty fosílie kdyby tu nepřekážely.

Ano, momentálně lidovci v parlamentě drhnou a nebýt jich, řítili bychom se do budoucnosti mnohem větší rychlostí než to děláme. Kdybych měl radit, lidovci by se měli nechat zrušit jako strana a prohlásit se za menšinu a deklarovat svoje požadavky jako nezadatelné lidské právo s nárokem na respekt a tím pádem i na budoucnost.

Oni to ale neudělají a budou dál vadit. Rozhodovací systém je pořád ještě založen na tom, že někdo třeba i vadí, takže je to pořád dobré. Dokud to neutopí budoucnost jednoho správného názoru, užívejme si to a pokusme se to i hájit.