Lidi jsou sběř, říkají lidi
Bylo by zajímavé zkoumat, zdali skepse pramení z negativních zkušeností s jednotlivci, anebo z něčeho jiného. Naše vztahy se přece nerealizují jen na ose jednotlivec – jednotlivec. Většinou se odbývají na institucionalizované bázi. Navazujeme lidské, dejme tomu citové vazby, ale také pracovní, obchodní. Stálost výsledků výzkumu vede k domněnce, že je tu nějaká trvalá příčina, jakási konstanta, nezávislá na osobní zkušenosti. Není možné, aby tato konstanta nesouvisela s obecnými podmínkami, za jakých lidé svoje vztahy navazují. Jiné výzkumy STEM zjišťují, že parlamentu věří jeden člověk z pěti, vládě jeden člověk ze čtyř. To je značná nedůvěra v instituce. Naopak prezidentu Václavu Klausovi věří skoro sedm lidí z deseti, třebaže málokdo může mít s činností prezidenta osobní zkušenost, a tudíž sotva kdo si mohl jeho důvěryhodnost ověřit. A také zde platí, že nedůvěra je přímo úměrná životní mizérii.
Je to rozhodně nezdravý jev. Nedůvěra ke spoluobčanům je nejspíš promítnutím obecnější nedůvěry v instituce a systém jako takový. Proto je tak důležité, aby zodpovědné politické síly důvěru v instituce posilovaly. A je tragické, že jejich vzájemné žabomyší spory vedou spíš k opaku.
