Tomio Okamura má plné právo se odvolat k soudu. Však se pro to také rozhodl, odvolat se k soudu ústavnímu. I za cenu odložení voleb. Už to samo o sobě je na pováženou. Je to hodně velká rána demokratické rovnováze v naší zemi. Ústavní soud už jednou politicky zasáhl, znemožnil předčasné volby a svým rozhodnutím změnil politickou mapu. Nebylo to samozřejmě nezákonné. Bylo to ale "horší než zločin, byla to chyba". Okamura pouští čerty z pytle ven, když si s ústavním soudem zahrává.

A co horšího. Obvinil soudce Nejvyššího správního soudu z politické předpojatosti. Je to diskvalifikační nehoráznost. A jsme u toho. Důvěru v soudcovský stav systematicky podkopává současný prezident Václav Klaus. Kdo ví, zdali by si Okamura takovou drzost dovolil, kdyby nebylo tak okatého příkladu.

Voliči Věcí veřejných, doufám, se při holení a čištění zubů stydí podívat se do zrcadla, protože naběhli šantalovi. Teď se o jejich hlas uchází člověk možná ještě z horšího těsta. Radek John je v podstatě neškodný šíbr s duší vyžírky, kdežto Tomio Okamura je cosi neskonale nebezpečnějšího. John šikovně vklouzne do první otevřené kapsy, ale Okamura, ten by byl ochoten jít přes mrtvoly.

V této souvislosti je třeba se zmínit o Vladimíru Dlouhém. Má, nebo přinejmenším má důvod si myslet, že byl vyřazen neprávem, ale stížnost by podal jen v tom případě, že by volby byly tak jako tak odloženy. To není chytráctví. To je odpovědnost.