Ústavní soud omezil kupčení s dluhy a to je za dlouhou dobu konečně jedna dobrá zpráva. Má i politický rozměr. Hanebný nešvar, odporující zdravému rozumu, slušnosti i humánnosti, neodstranili volení zástupci veřejnosti, neodstranil jej ani senát, ani dolní sněmovna, musela zasáhnout třetí komora parlamentu. I to svědčí o demoralizujících poměrech v naší zemi.

Jde o léta se táhnoucí věc, která zdaleka není jedním rozsudkem Ústavního soudu vyřešena. Občan zůstane dlužen. Nezaplatí pokutu v tramvaji. Pisatel těchto řádků prodal auto, ale odhlásil pojistku ve filiálce, která odhlášení neposlala výš, takže zůstal dlužen dvě stě padesát korun. Jen shodou okolností se kauza nedostala k soudu, takže advokát, který "řešil" kauzu oxeroxovaným formulářem, inkasoval pět tisíc... a to se to nedostalo k soudu.

Nikdo z nás si není jistý, že nad ním nevisí Damoklův meč takové žaloby nebo exekuce. Po dvaceti letech velkovýroby zákonů na běžícím páse jsme země právní nejistoty. Volení zástupci ten stav nejen neřeší, oni ho podporují.

Ten stav se hned tak nezmění, a už vůbec se nezmění jedním výrokem Ústavního soudu. Nicméně pasáž ze zpravodajství iDnes stojí za citaci:

"Lze pozorovat zajímavý společenský jev - z vedení sporů se stává podnikatelský obor," řekl soudce zpravodaj Jan Musil. Specializované firmy podle něj obchodují s drobnými pohledávkami jako se zbožím.

"Justice se dostává do polohy nikoliv tradičního ochránce práv. Justice se stává inkasní agenturou," doplnil. Zmínil také sociální dopady vyhlášky, která dlužníky i kvůli malým částkám zatížila značnými náklady řízení, vedla k dalším dluhům a exekucím.

Ano, to je přesně řečeno. Jenže toto by měl odstranit parlament. Jenže on to neodstraní. Vždyť ten stav vznikl lišáckými zákonnými úpravami v režii padouchů v poslaneckých lavicích. Ne snad, že by tam všichni byli padouši, nicméně všichni nesou odpovědnost, padouši, i ti lhostejní a bezmocní.