Budou hájit zájmy občanů na Britských ostrovech, tak se vyjádřili unijní kormidelníci včetně našeho Sobotky na okraj oficiálního vyhlášení brexitu. Jak už to tak bývá, nejsou to slova s rozumným obsahem. Jsou to jen zvuky, které mají za úkol dolehnout ke sluchovým bubínkům občanů, aby v nich vyvolaly konejšivou iluzi, že je vše v pořádku a že Vůdcové vědí, co dělají.

Za Hlupáka dne je francouzský prezident Hollande. Ten vzkázal s ukazovákem ztopořeným, že brexit bude Brity bolet. Souzněl takto s Junckerem, jedním z viníků odchodu klíčově významné evropské mocnosti ze společenství, ten taky vydává pomstychtivé výkřiky.

Viníky jsou osoby, které vyjednávaly s Brity před brexitem. Úplně primárně je ale na vině přerostlá sociální politika, která ochromuje Evropu jako celek. Je jako choroba, přinejmenším omezující, možná dokonce smrtelná. Britové žijí v iluzi, že se jí brexitem zbaví. Nikoli. Nezbaví. I oni si vytvořili systém umožňující parazitní způsob života, systém podporující lenost a pasivitu. Jsou v tom hodně daleko, a proto se k nim jako švábi na pivo táhli neděláci z celé Evropy. Když ale se pokoušeli domluvit s Bruselem, že by tohle tažení mělo mít nějaké meze, narazili na ideologickou strnulost. Právo na cokoli, to je jedno ze základních dogmat, podobně závažné a nediskutovatelné jako dogma o krocení počasí v roce 2050.

Brexit bezpochyby přinese obrovské komplikace jak Britům, tak unijní Evropě. Nikdy se nedozvíme, jak by dopadla jeho repríza, kdyby se mohla konat a jestli by se Britové zachovali jako ten klasický chlapeček v Knoflíkové válce blahé paměti: Kdybych to byl věděl, tak bych sem byl nechodil. Jedno je ale jisté, tahle země přežila Filipa II., porazila Napoleona i Hitlera a ani bujná fantazie nedovede vytvořit obraz, že by se chvěla strachem před hrozícím prezidentem Hollandem. Británie se ani nepotopí, ani nepomře hladem. A pokud bude něco někoho bolet, tak brexit bude bolet hlavně unijní Evropu. Její už teď pochybná politická a ekonomická váha bude ještě menší – právě proto, že v jejím čele stojí lidé jako Juncker nebo Hollande.

A bude hůř, valí se na ni Martin Schulz.