Poprvé jsem viděl Martina Konvičku naživo a jsem klidný. Z tohohle mraku pršet nebude. Mohu se samozřejmě mýlit, ale taký je můj závěr z prvomájové procházky Prahou.

Události, pokud se to tak dá nazvat, jsem viděl tři. Na Kampě se šikoval majálesový průvod filosofické fakulty. Průvod sympatický, radostný a taky vážný - ta ústa zalepená ruskou vlajkou byla míněna zcela vážně. Ale tak to je a nejspíš nadále bude, zatím to takhle mohu říct, zatím pan ministr Pelikán neprotlačil zákon, který by měl ve výsledku kritickému hlasu zacpat hubu. Příště možná budou mít studenti na rtech fotku Pelikána... a policisté je budou za to zatýkat, místo aby si s nimi podávali ruce, jako jsem to viděl včera.

Na náměstí Republiky měli mítink anarchisté. Mávali černými prapory a také sovětskými. Nechtěli, abych je fotil, že by prý mohli mít v práci průser. Vyposlechl jsem bědování na špatnou organizaci mítinku. Ovšem dezorganizace snad k anarchii patří? Možná, že kdyby mi bylo dvacet, taky bych tam stál a máchal praporem. Ale nejspíš ne.

Nakonec jsem se vypravil za konvičkovci. Sešli se na Letné a pak šli Chotkovou ulicí a skončili na Klárově u Preclíkova Praporu. Tak tohle opravdu nebyl šik, ze kterého jde hrůza. Žádná pakáž náckovského švihu, spíš ustarané ženy z domácnosti. Jejich starosti chápu a do značné míry sdílím. Islamizaci také odmítám, jsem rád, že v parlamentu si otevřeli kapli, a přál bych si, aby se přihlášení k židovsko-křesťanskému odkazu ocitlo v ústavě. Jen mám víc než vážné pochybnosti, že duo Martin Konvička a Jana Volfová je schopno čehokoli dosáhnout. Mají charisma hadru na nádobí. Zlatý hřeb mítinku měla být jakási „hradba proti islámu“. Aktivnější účastníci si přinesli cihlu do té hradby, takovou škatulku od papírových kapesníků, nebo co to bylo, popsanou přísnými slogany. Nakonec zapěli hymnu, žádné oko nezaslzelo. Že se s tímhle zahodí prezident republiky, to je vskutku šílené.

Ale lidi si to tak zvolili.