Prezident Miloš Zeman se rozhodl vztyčit husitskou standartu nad Pražským hradem. Je to jistě čin, který patří do sympatičtější části jeho aktivit. Přihlásil se tím k odkazu T. G. Masaryka, který učinil stejné gesto.

Vztyčení husitského symbolu odkazuje jednak na nejvýznamnější národní vzedmutí v našich dějinách, jednak na nejčistší přihlášení ke křesťanské věrouce, jakého kdy byl náš národ schopen. Netušíme, kterou z těchto linií prezident Zeman sleduje silněji. Ta nacionální je zřejmá, a i ta vyžaduje v dnešní době určitou část politické odvahy. Ještě větší odvahy je třeba k identifikaci s křesťanskými základy naší společnosti, převládající tendence jdou spíše opačným směrem. Ale to jsou úvahy, které budou podpořeny nebo potlačeny dalším vývojem. Takové vztyčení praporu se může snadno stát prázdným gestem, víceméně mechanicky připomínajícím historické výročí. Zároveň ale může být i programem s významnými politickými důsledky.

Husitský prapor nad Hradem vlaje brzy po tom, kdy se prezident ze všech politických představitelů nejvýrazněji vyslovil pro přijetí evropské měny Českou republikou. Dnes už je zcela jasné, že tento projekt předpokládá výraznější ztrátu národní suverenity, než si představovali i přesvědčení stoupenci evropské integrace. V této souvislosti se může tento symbolický akt vnímat i jako určitý paradox s náznakem grotesknosti.