Díla Káji Saudka se objevila na prestižním trhu a vynikajícím způsobem uspěla. Jsem šťastný, že práce mého přítele došla uznání. Oba bratři Saudkové, Jan i Karel, který se s ironií sobě vlastní stylizoval celý život do Káji, jsou výtvarní fenomeni, přesahující žabí bažinu takzvané umělecké komunity. Ta je ze značné části přisáta na dotace ministerstva gultury, žije ze státních zakázek, je založena na vzájemném chválení a administrativní podpoře.

Bratři Saudkové jsou mimo toto vše, a chvála bohu za to. Jan měl to štěstí, že ho takzvaně objevili v zahraničí dřív než jeho bratra. Ten leží v bezživotí v nemocnici a netuší, že začíná být takzvaně objeven a takzvaně oceňován. Ale došlo na to a je to dobře. Třeba je to potvrzení úsloví o božích mlýnech.

Jednou budou po bratrech Saudkových pojmenovány sady a když bude dobrá konjunktura, třeba i mosty. Zasloužili by si to oba, vždyť stavěli mosty celý život.