Jako jediný označil islámský fanatismus za nejhorší problém této epochy a jako jediný opakoval svoji tezi, kterou pronesl už před pěti lety, že se s teroristy nevyjednává, že se s teroristy bojuje. Mělo by se Milošovi Zemanovi dát slovo i v debatě o tom, zdali se smíme odvážit mít na svém území součást obranného systému proti raketám se zbraněmi hromadného ničení, které tito lidé vyvíjejí a jejich výrobu připravují. Ostatní politici se totiž zatím v této věci chovají jako alibisté neschopní jasného slova ano nebo ne. Nejvíce opovrženíhodné je schovávání za "referendum". Jde přece o referendum v otázkách národní bezpečnosti. Zkusme udělat referendum o zrušení armády a uvidíme, jaký bude výsledek!

Má to ještě jeden aspekt. Nesmyslnými počiny, jako byla modernizace tanků (proti komu měly být nasazeny?), výroba podzvukových bitevníků (ukázalo se, že je nepotřebujeme, prodali bychom, kdyby se našel kupec), teď zase nákup dvou set obrněnců za dvacet tři miliardy (jeden stojí přes sto milionů, patrně proto, že má zlatý volant a diamantová ložiska), těmito zřetelnými, až do očí bijícími nesmysly korunovanými Gripenem, letadlem sice velmi moderním, ale do výzbroje spojeneckých sil nezapadajícím, těmito nesmyslnými činy protekly ne stamilióny, ne miliardy, ale stovky miliard. Jistě někdo měl podíl. A říká se tomu obrana, říká se tomu zájem státu, říká se tomu suverenita.

Dostal jsem se daleko od původního tématu, totiž od konstatování, že Miloš Zeman byl v pondělí jediný, kdo se vyjádřil, byť nenápadně, jen tak mimochodem v Právu. Ale zase ne tak daleko. Ten terorismus, se kterým je nutno dle Zemana bojovat, není výstřelek, není omyl, není anomálie. Je to hrot oštěpu namířeného na naši civilizaci a my se tváříme, že to nevidíme. Je dokonce "politicky korektní" to nevidět.