Na pět let do vězení odsoudil pražský Vrchní soud poslance Romana Pekárka. Odsouzen byl za úplatek. Do vězení dostaly Pekárka nahrávky. Odposlechy a nahrávky, to je osa mnoha diskusí těchto dnů. Advokát Václav Vlk opakovaně vyjádřil vážné a seriózně argumentované pochybnosti vůči procesům založených na nahrávkách. Jeho argumentace je jednoznačně vedena za zákaz odposlechů, které považuje za něco jako mučení v inkvizičním procesu. Upozorňuje, že odposlechy jsou manipulované, že žijeme ve světě pánů odposlechů, že jsou cílené. Upozorňuje, že se v civilizovaných státech u soudu uplatňují jen zřídka.

Otázka ovšem zní, jak jinak lze korupci doložit. Zatčení s kufrem peněz nestačí, to už víme dávno. Korupce, to je vždycky dohoda, je to v podstatě obchodní smlouva, vedená beze svědků a samozřejmě bez písemné dokumentace. Podezření nabudeme snadno, stačí se dívat na absurdní výdaje za něco, co by v privátním sektoru stálo desetinu. Jenže prakticky všechno, co koná stát, stojí nesrovnatelně víc, než kolik by na stejný výkon vynaložil soukromník.

Čteme, že ve Francii odsoudili lékařku za to, že nesprávně diagnostikovala psychopata, který pak vraždil. Italský proces se seismology, kteří nerozpoznali nebezpečí zemětřesení, je také v živé paměti. Kdyby měli být souzeni odpovědní činitelé za to, že vyhazují doslova stamilióny lopatou, kanceláře v nejvyšších patrech moci by se vylidnily.

Takže znova, jak jinak než odposlechem lze korupci postihnout a doložit?

Ono je to asi jako s tou demokracií, která má tisíc a jednu chybu, ale nikdo nevynalezl nic fungujícího, a tudíž lepšího.