Je to krize, nebo není?
Samozřejmě není. Máme vládu, která vládne, a máme parlament, který funguje. Jiná otázka je, jak vládne a jak funguje, o tom lze debatovat do nekonečna. Krize by například nastala, kdyby vláda nedostala důvěru a nebylo by možné žádnou novou sestavit. Ani pak by se svět nezbořil, je to v demokratické společnosti standardní situace, na kterou je pamatováno a která opět nekončí demolicí světa.
Nicméně, legitimní je i Paroubkův pokřik. Paroubek vede nejsilnější opoziční stranu, navíc stranu, která má aktuálně větší podporu voličů než největší strana vládní. Má tedy povinnost jí znepříjemňovat život, jak umí.
Jediné, co nejsou řeči a co má význam, jsou eventuální volby a jejich výsledek. Ve volbách je na krizi zaděláno, pokud dopadnou tak, jak dopadly ty poslední. Sociální demokraté vlažně vyzývají k předčasným volbám. Svým náskokem si nejsou tak dalece jisti. Dobře vědí, že něco jiného jsou výzkumy a něco jiného volební dny. Zajímavé utkání nás čeká na podzim, kdy budou "malé volby". Sice také nepovedou k vyřešení současné grotesky, ale přece jen více ukáží, jaký je skutečný poměr sil, a budou tedy ukazatelem jak pro Topolánka, tak pro Paroubka, co mají v další etapě dělat.
