Tolik jsem se těšil! Byl jsem nadšený z akce, která, podle mého přesvědčení, musela nastat. Jen si to považte: mladá dívka se procházela v uličkách saúdskoarabské turistické vesničky Ušajkír.

Byla oblečená, jako chodí stovky miliónů jejích vrstevnic v Evropě i obou Amerikách, v Africe i v Asii: sukni do půlky stehen, obnažené paže a rozpuštěné vlasy. Na dívčinu se vrhli biřicové náboženské policie mutawa neboli Výboru pro podporu ctností a prevenci zlozvyků. Tato instituce sice od loňského roku už nemá právo provinilce zatýkat a dokonce už je nesmí ani bičovat. Může jen napomenout a předat pachatele policii, k čemuž došlo podle zpráv saúdskoarabské oficiální televize.

Čekal jsem tedy akci. Tohle je přece sousto pro naše ochránce lidských práv. Čekal bych rázné slovo našich feministek, ty přece kráčí vždycky v předních řadách lidskoprávních šiků. Byl jsem zvědavý, jak se k věci vyjádří monsignore Tomáš Halík, Templetonovou cenou ověnčená osobnost zaslouží o prosazování svobody v okupovaném Československu. Šiky těchto statečných lidé jsou široké, ale mohly by být širší a cítil jsem, že tentokrát opravdu nemohu ani já zůstat stranou.

Případ nápadně připomínal případ legendy boje za lidská práva, černošky Rosy Parks, která odmítla 1. prosince 1955 přepustit své místo v autobusu veřejné dopravy v Montgomery v Alabamě. Tento zdánlivě nevýznamný incident vedl k lavině protestů, jež vedly k zrovnoprávnění černých obyvatel USA. Rosa Parks je citována jako první dáma občanských práv a matka hnutí svobody.

Podporovat Rosu Parks nemá dnes valný smysl. Ona sama je už dvanáct let na věčnosti a o svá práva se američtí černoši s podporou širokých vrstev bělošského obyvatelstva USA starají sami. V Saúdské Arábii je situace jiná. Tam cupitá osamělá dívčina uličkami rozpálenými sluncem docela sama, aby demonstrovala svoji vůli i touhu po svobodném rovnoprávném životu. Za tuto touhu je v drápech saúdskoarabské policie, pojďme tedy do ulic!

No a sklaplo mi. Evropští i američtí aktivisté se mohou dál věnovat jiným ožehavým otázkám, jako jsou záchody pro osoby, jež se necítí býti ani ženou, ani mužem. Ta prostovlasá žena nebyla aktivistka, nýbrž modelka, doprovázel ji příbuzný a policie ji sice zhaftla, ale hned pustila, podle všeho na popud korunního prince Mohameda bin Salmána.

Ta paralela modelky s Rosou Parks se tedy zhroutila. Vynořila se paralela jiná. To byl za totality takový vtip. Otázka: Víš, co je to socialistický humanismus? Odpověď: Nevím. Vysvětlení: Jde Felix Edmundovič Dzeržinskij a potká děvčátko. Dobrý den, Felixi Edmundoviči. Dobrý den, děvčátko. Reakce: Nechápu. Finální vysvětlení: Mohl ji přece nechat zastřelit!

Modelka propuštěna, vše je tedy v pořádku, v duchu socialistického humanismu, pardon, v duchu multikulturní harmonie.