Také je jasné, že první vážnější pokus o narovnání křivdy selhal, veřejnost viditelně odmítla platit čtvrt biliónu korun náhrady. Za této situace je úsměvný pokus nově vznikající vlády vyvolat dojem, že je vše vyřešeno a že si do pažby koltu mohou vypilovat první zářez úspěchu. Skvělý byl v tomto směru nastávající ministr kultury Besser, doposud berounský starosta. Ve dvaceti minutách Radiožurnálu předvedl tak skvělý tanec mezi vejci, že si zaslouží smeknutí širáku. Jádro sdělení: dosavadní dohoda padla a nějaká nová je v nedohlednu. Oficiální verze: dohoda je hotová (a nyní miniaturním písmem dodatek: až bude dohodnutá.)

Ona ta suma splácet osmdesát miliard během šedesáti let je vcelku přijatelná i bezvěrci. Problémy nastávají s úroky. A tu by měl přijít ke slovu selský rozum: proč úroky? Ty se přece počítají z půjček. Nebo i penále má tu formu. Copak je to půjčka nebo penále? Jsou to splátky a ty mohou být úročené, ale i neúročené, jedno i druhé z běžné praxe známe. Proč to neaplikovat? Jde o účetní záležitost. Jestliže se církve mají samofinancovat, potřebují prostředky k vytváření finančních prostředků, to je logické. Jenže ne všechny jsou na tom jako katolická církev, která má majetek naždímaný za posledních tisíc let. Jak k tomu přijdou novější církve, které též plní svoji duchovní roli, ale naždímáno nemají? Ministr v očekávání Besser projevil mistrnou slovní ekvilibristiku. S ohledem na složitost problému se dere na hrot jazyka otázka: není na radnici v Berouně lépe?