Odpověď na první otázku je jednoduchá – to nikdo neví, jak dál. Vyskytují se pošetilé nápady, jako například že si prezident Zeman něco vymyslí. Určitě si něco vymyslí, ale bude to asi nějaká fantasmagorie, jako když měl nápad, že by měla sociální demokracie jít do Babišovy vlády a obsadit posty náměstků ministrů. 

Nejspíš se dočkáme ještě několika kol trapných tanečků, než se dokodrcáme k dalším volbám. Ty pročistí politickou scénu a nastolí jiné podmínky. Pan Kalousek nemá pravdu, když tvrdí, že volby nic nezmění. Ale změní. Například TOP 09 nebude v parlamentu.

Zpátky ke krachu jednání.

Kdo ho zavinil? Pozoruhodná je Babišova posedlost ministerstvem vnitra. Ta je tak očividná, že Hamáček a jeho tým museli na vnitru trvat, jinak by jim dohoda nemohla projít. Tady je to jednoznačné. Kdyby Babiš ve věci vnitra povolil, míč by byl na straně socialistů a pokud by jejich vnitrostranické referendum hodilo do dohody vidle, nad otázkou zavinění by nebylo možno bádat.

Ovšem pravý viník situace je skutečnost, že Babiš ještě nestojí před soudem.

Z té formulace „trestně stíhaný premiér v demisi“ se už stává groteskní formule bez obsahu. Tohle není plynový útok v Salisbury nebo profi vražda investigativního novináře. Tohle je prověření dotačního programu, zdali byl oprávněný a pokud ne, zdali šlo o vědomé klamání, čili o podvod. Táhne se to dva a půl roku a pokud je Babiš podvodník, má být v base a ne v jednací síni v roli pověřeného premiéra. Toto je podstata celé věci. Vyšetřující orgány pracují liknavě, pokud vůbec – a snad ještě hůř, než když Krnáčová opravuje most.

Vše ostatní je podružné. Za odchod z jednání si sociální demokracie vysloužila potlesk, že se z přisluhovače stala hrdá sebevědomá strana. Hrdá nehrdá, projela volby, má patnáct poslanců a nemá jinou volbu než hrát třetí housle ve vládě a nechat si nadávat, anebo chřadnout v opozici a přesvědčovat voliče, že tu pořád ještě je k něčemu, což je nadmíru nesnadný úkol.

Navíc na ni může Babiš zakleknout a dopomoci právu, aby z ní vytřískalo dlužné milióny dědicům advokáta, který pro stranu protiprávně získal Lidový dům v restituci, třebaže šlo o akciovou společnost a na akciovky se restituce nevztahovaly…

Toto věru není důvod k hrdosti a sebevědomí.