Státní zástupce Ivo Ištvan požádal sněmovnu o vydání Petra Nečase k trestnímu stíhání kvůli uplácení a zneužití pravomoci. Je to vysoká hra, ve které nejde zdaleka jenom o Nečase. Jde o to, kdo bude v našem státě nosit tu nejvyšší čepici na hlavě.

Naivně bychom se měli domnívat, že základem demokracie je rozdělení moci na tři pilíře, na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní, a tyto tři pilíře mají být maximálně nezávislé, respektive vzájemně provázané za jasně definovaných podmínek. Tah státního zastupitelství vnáší nový prvek do celé demokratické stavby. Pokud by Ištvanův pokus měl projít a pokud by se měl Nečas dostat k soudu a pokud by soud potrestal Nečase za politické vyjednávání, od té chvíle by si nemohl žádný poslanec a žádný ministr, tedy žádný člen orgánu zákonodárného či výkonného pilíře, být jistý ničím.

Samozřejmě je tu jedna výhrada: stále nevíme, z čeho vlastně policie stíhané osoby viní. V Nečasově věci se dostalo na veřejnost jen to, že poslanci byli odměněni za odchod ze sněmovny posty v polostátních firmách. Nevíme tedy, zdali tady nebylo ještě něco jiného – zde čistě jenom fabuluji – dejme tomu deset mega každému z tajného fondu ODS. To by samozřejmě byl úplatek se vším všudy a byl by to skandál, který by celou partají jaksepatří otřásl. Odměna posazením do státní firmy – navíc jde o posty, na které mají zmíněné exposlanci kvalifikaci - není to tedy odměna Livii Klausové sinekurou v Bratislavě, na niž žádnou kvalifikaci nemá.

Ištvanovu žádost musí posoudit sněmovna a ta rozhodne, zdali Nečase vydá nebo nevydá. Bude to v podstatě "něco jako soud", protože pochopitelně poslanci musí posoudit, zdali pokládají Nečasovo jednání za trestný čin anebo zda jednal v souladu s právem a mravy ve sněmovně zavedenými. Zde bude ležet velká odpovědnost na opozičních poslancích, zdali odolají lákadlu smlsnout si na protivníkovi.

Bylo by to krátkozraké, neinteligentní, s bumerangovým efektem, nicméně překvapující by to nebylo.