Velkým jásotem přivítala část politické scény rozhodnutí vlády poslat Istanbulskou úmluvu k projednání do parlamentu. Česko na ni přistoupilo už v roce 2016, ano, byla to vláda Bohuslava Sobotky a ministrem zahraničí byl tehdy Lubomír Zaorálek. Od té doby ale nebyla předložena parlamentu a jenom se o ní diskutovalo. Část zainteresované veřejnosti ji doporučovala schválit co nejdřív, protože je potřebná, jiná část ale oponovala, že český právní stát je proti domácímu násilí dobře vybaven. Pokud by mělo dojít k zpřísnění, i to se dá zařídit bez mezinárodní úmluvy. Navíc tu jsou i absurdní momenty, už ten, že jde o „Istanbulskou‟ smlouvu a že tedy muslimský svět opravdu neslyne tolerancí mužů k ženám, a pokud jde o ženskou obřízku, stejně tak opravdu to není český problém. Naopak, pokrokové státy Západu, už dlouho smlouvu akceptující, zpravidla tolerují mrzačení děvčátek, aby nerozhněvaly stále rostoucí muslimskou menšinu, někde už většinu.

V úterý byla hostem Radiožurnálu vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové. Tomáši Pancířovi zevrubně vysvětlila smysl úmluvy. Stojí za to si rozhovor poslechnout. Na konkrétní otázky týkající se nákladů a efektu nedokázala ani jednou odpovědět. Veškerá její argumentace se týkala prevence a servisu a převýchovy. Rozumějme: má jít o trvalý a zaručený přísun peněz nevládnímu sektoru, který si mimo státní struktury vybuduje monopol na dohled nad provozováním vztahů mezi lidmi. Velký nápor bude veden na školství, kde se budou žákům vštěpovat „nestereotyní genderové role‟. Počítá se s azylovými zařízeními, to je rozumnější část celé věci, ale hlavně na prevenci – pod ušlechtilým pojmem „prevence‟ (další slovo s neurčitým obsahem, které dokáže přikrýt cokoli) půjde o systematickou a státem dotovanou převýchovu dětí i dospělých.

Co se stane, když parlament úmluvu ratifikuje? Žádná katastrofa. Jenom dále nabobtná společenství neziskovek, děti se budou nudit na besedách s ideologickými věrozvsety. Na počet násilných činů to nebude mít žádný významnější vliv – Tomáš Pancíř se opakovaně paní zmocněnkyně ptal, jaké jsou už několikaleté zkušenosti z ciziny a ona jen mlžila, že se to nedá tak přesně vystihnout. Ano, nebude to katastrofa, jako nebude katastrofa, až týž parlament dříve či později podlehne tlaku a schválí manželství pro homosexuály. Taky se nezboří svět, ani institut manželství, toho skutečného manželství ženy a muže, se nezhroutí. Jedno i druhé bude jenom další vyhraná bitva široce založené ofenzívy progresivismu, této internacionály bez pevné struktury, založené na sdílení neotřesitelné pravdy. Ostatně i paní Šimáčková Laurenčíková hned v úvodu rozhovoru označila nesouhlasné názory za mýty a dezinformace a dala najevo, že její pravda je nezviklatelná.