Je to útok na Českou republiku, tak charakterizoval návrh auditu Evropské komise stran konfliktu zájmu Andreje Babiše ve věci evropských dotací. Jestli má trochu soudnosti, tak zalitoval těch slov, dokud je měl ještě na jazyku. To je totiž ten výrok, který je snadno zapamatovatelný a každý chápe jeho obsah. 

Ten už mu nikdo neodpáře a zařadí se k jiným slavným výrokům, které dodnes kolují mezi lidem, přestože nebyly myšleny tak, jak se reprodukují, výroky o humanitárním bombardování a o neexistenci špinavých peněz. Je to samozřejmě přímý útok na Andreje Babiše a na jeho politickou a ekonomickou pozici v rámci České republiky. Ale Andrej Babiš opravdu není s Českou republikou totožný.

Jeho zašprajcování vůči molochu Evropské unie je komické. Lidé kteří povstali z chalupnických poměrů a dosáhli vysokých met, rádi ztrácejí soudnost a smysl pro měřítka. Babiš si hodně vyskočil na Evropskou komisi. To si svého času Vladimír Železný také myslel, že napálí Ronalda Laudera, a dopadlo to tak, že Česká republika zaplatila deset miliard korun za špatnou ochranu investic. Kdyby Česko zakukalo na Babišovo protikorupční tažení vrácením půl miliardy, dopadlo by to ještě dobře. Babiš se v této věci ohání rozdílnou interpretací evropského a českého práva. Jenže ty peníze jsou evropské a jen fantasta si může myslet, že Evropská komise otočí, nechá si vše vysvětlit a uzavře šetření konstatováním, že je všechno v pořádku.

Mimochodem, pitvání auditu odhaluje rozmanité nechutnosti a vyplývá z toho všeho, jaké škodlivé svinstvo ty dotace jsou, Babiš Nebabiš.

Co bude dál

To je ta nejdůležitější otázka. Věci došly příliš daleko a nastává skutečně vážná krize. Jde teď o to, kdo Babiše opustí. V přímém ohrožení jsou teď úředníci i zaměstnanci firem Agrofertu. Každý, kdo někdy podepsal nějaký dotační dokument, teď aby si nechal na spaní předepsat Stilnox.

Ovšem logicky by v této chvíli měli promluvit jasnou řečí sociální demokraté. Ti se přimkli k Babišovi v naději, že na ně bude líp vidět a pomůže jim to. Líp na ně vidět je a ten pohled je žalostný. Narativ o kvótě 3,5 procent protestujících coby likvidační síly režimu koluje mezi lidmi. Dnes už ta vize tří set padesáti tisíc protestujících lidí není fantazie. K věci se zatím nevyjádřily odbory. Čtenář Psa pan Jarda001 mi napsal: k masovým protestům jsem vždy přiřazoval odborová hnutí... a ty mi tady nějak chybí. Miliardář okrádá dělníky o peníze a falbrové, středulové a spol mlčí... to je zvláštní doba. Správný postřeh. Zapojí se odbory? Jan Hamáček se žalostně chytá stébla pro tonoucího, že prý čeká na oficiální český překlad. Pravděpodobnost že se bude diametrálně lišit od nástřelu, je nulová.

Spolu s komunisty a okamurovci bude mít i potom Babiš většinu v parlamentu, ale bez sociálně demokratického fíkového listu slušnosti bude vidět opruzená ďáblova prdel. Pak si lze představit, že na té Letné nebude tři sta padesát tisíc, ale proč ne milion.

Což pořád ještě není finální odpověď na otázku, co bude dál. Protesty a demonstracemi nelze žít a pokud máme zůstat demokratickou republikou, budou muset následovat volby. Optická většina se bude muset transformovat do volební většiny.

Což není zdaleka samozřejmé.

Milý detail

Žijeme výroční rok a Poláci vzpomínají na polosvobodné volby a polosvobodnou vládu napůl s komunisty. Náš rozhlas oslovil Lecha Walesu a ten odpovídal na otázky moc mile a bezprostředně. A taky z něho vypadla myšlenka: že si tenkrát přál, aby byl v Polsku prezidentský režim a že by on, prezident, vše řídil prostřednictví dekretů.

Jo, pane Walesa, to by byla demokracie jako řemen!