Bostonský atentát vyvolal skutečnou bouři odporu a nelibost vyjádřil i Taliban a íránský vůdce Chameneí, tento jemný vzdělaný pán, který se jinak nerozpakuje vyhrožovat vyhlazením Tel Avivu a Haify, tedy zabitím všech jejich obyvatel. Odhalení pachatele samozřejmě nikomu život ani zdraví nevrátí. Nicméně je nesmírně důležité, aby bídák nebo bídáci dopaden či dopadeni byli. Večerní zprávy v tomto smyslu dávají naději a tím se dostáváme k tématu, které tu bylo na Psu mnohokrát probíráno, totiž k nahrávkám a odposlechům.

Zdá se totiž, že vodítko dává FBI videozáznam či videozáznamy, které snad pachatele měly zachytit. Kolem veřejně umístěných kamer je mnoho povyku a jsou terčem nejednoho protestu. Teze formulovaná "kdo nedělá nic špatného, se nemusí nahrávek obávat" bývá pranýřována jako tresť policajtské arogance. A jsme u jádra věci, totiž u konfliktu reality s ušlechtilou myšlenkou. Kamera samozřejmě slepě snímá každého, i mě i vás. Čímž jaksi porušuje auru našeho soukromí. Jakmile ale jde o veřejný pořádek, každý druhý volá po policajtech v ulicích. Jenže nechce si nechat zvýšit daně, aby se policajti v ulicích zaplatili. Je to, jako kdyby někdo volal po čistých komínech a nechtěl zaplatit kominíkovi.

Tyhle kamery v podstatě nahrazují policajty v ulicích. Policie nerada prozrazuje svoje metody. Lze to pochopit. Nicméně lidi by měli vědět, jaké procento případů se vyřeší právě ze záznamů monitorovacích kamer a z analýzy mobilních hovorů a z odposlechů. Kdybychom se měli těchto prostředků zbavit, okamžitě bychom se stali bezmocnými oběťmi.

Každý dobytek by nám mohl pod nohy odložit pytel s papiňákem plným TNT a odpálit ho mobilem a pak adié, odešel by do přilehlého bistra pozorovat v přímém přenosu následky svého skvělého činu, jistěže náležitě ideologicky podloženého coby boj za nějakou úžasnou, svět osvobozující ideu.