Nikoli Dvanáct rozhněvaných mužů, to byl kdysi velmi slavný film. Dvanáct lidí lítá v případu zakázky pro firmu ProMoPro. Připomeňme, že jde o audiovizuální techniku pro české předsednictví Radě EU v první polovině roku 2009, o případ, který v podstatě stál politický krk Alexandra Vondru. Policie vyčíslila ztrátu na 388 milionů korun. Podle mluvčího "činnosti, které ve výši 388 milionů korun proplatil stát, neměly být podle kriminalistů vůbec provedeny nebo nesouvisely s předmětnou zakázkou evropského předsednictví". Problém je v tom, že kdyby se měly stíhat, zastavovat a posléze trestat všechny státní činnosti, které nejsou k ničemu a jsou předražené, stát by nesměl dělat nic a my bychom byli do deseti let bohatý jako Švejcaři.

Není pravda, že stát je nejhorší možný hospodář. Stát není vůbec žádný hospodář. Stát ve smyslu soustavy institucí a na nich účastných činovníků je čistý konzument výsledku činnosti lidí, kteří se zabývají obecně prospěšnými činnostmi, jako že pečou chleba nebo provozují autobusovou dopravu

Pokud provozujete činnost, ať jako podnikatel nebo zaměstnanec, která je k evidentnímu užitku komukoli, kdo je ochoten za výsledek vaší práce dát peníze, a to je základ ekonomiky, přijde stát a sebere vám polovinu výdělku. To je základ politiky. Za to by měl stát poskytnout nějakou službu. Ta není nulová, ano, není pravda, že je nulová. Ale naprosto neodpovídá odběru padesáti procent efektivní činnosti. Takže k té aféře ProMoPro: služby byly velmi pravděpodobně předražené. Ale se stejnou mírou pravděpodobnosti byly předražené jako jakékoli jiné veřejné služby ve státní zakázce, jenže v tomto případě se politicky hodilo kolem toho udělat skandál.