Prezidentská volba slibovala lidovou veselici. Praktického významu neměla mít žádného, protože se prezidentské pravomoci změnou ústavy změnily jen nepatrně. Ani nadále nemáme prezidentský systém, ani poloprezidentský systém. V našem systému prezident nadále zůstává v roli moderátora politické scény, jejího usměrňovatele a kultivátora. A samozřejmě prezentuje stát navenek.

Přechod na přímou volbu přinesl rizika. Báli jsme se, že se do popředí proderou exoti, populisté a manipulátoři. Může se to ještě stát, tato možnost není principiálně vyloučená. Nestalo se tak.

Navzdory všem předpovědím se do finále dostali dva představitelé dvou světů, dvou konceptů.

Miloš Zeman jako reprezentant establishmentu v nejhorším provedení, podporovaný estébáky a komunisty, napojený na lidi v tíživé životní situaci, kterým je schopen slíbit cokoli, aniž by bylo v jeho moci pro ně udělat to nejmenší: není v moci prezidenta zvyšovat důchody a snižovat nezaměstnanost.

Proti němu stanul Karel Schwarzenberg. Žádné iluze – i on je součástí stávajícího establishmentu. Nicméně jako osobnost navazuje na historické tradice důstojnosti a slušnosti a je spojený se západoevropským politickým prostředím. Nemusí se do něho mísit, on v něm čtyřicet let žil, je jeho součástí. Netřeba si o něm dělat iluze. Není anděl. Ale nemá nic společného s bolševiky a estébáky, je mimo minulý režim. Je evropský v kulturním smyslu. Nemá na sobě zátěž totality, nepoznal ji.

To je osa těchto voleb.

Jestli vyhraje ten či onen, nebude to mít žádné fatální následky, protože prezident nemá zásadní pravomoci. Měsíc po volbě pustíme prezidentskou volbu z mysli a budeme na ni vzpomínat jako na oživení v sále, jako na večírek.

Což neznamená, že je jedno, kdo dnes vyhraje.

Politik je prodavač naděje. Zeman nabízí jen to, co nemůže splnit. Jeho osobnost naznačuje, co se bude dít. Je to člověk konfliktní a paradoxně bude mít největší destruktivní vliv na politickou stranu, která ho podpořila, totiž na sociální demokracii. Bude to zázrak, pokud se do roka a do dne nerozštěpí. To je vážná věc. Naše společnost sociální demokracii, silnou a konstruktivní, životně potřebuje. Nepřeceňujme lži, které rozšířil. Po volbách budou zapomenuty. Dobré vztahy k Německu jsou náš základní zájem a válka skončila před sedmašedesáti lety. On by se s Německem dohodl.

Jen pachuť zůstane.

Schwarzenberg nabízí odvrat od všeho, co duo Zeman – Klaus představuje. Od spolčení firem navázaných na státní penězovody. Ani on nemůže tyto vazby zpřetrhat. Ale nebude je krýt. Nevyhlásí amnestii, která zbaví starostí lidi, kteří silou peněz oddalovali po dlouhá léta výkon spravedlnosti.

Pokud zvítězí Zeman, zůstane České republice punc exotismu na čele. Budeme mít v čele opilého tabakistu rozšiřujícího kolem sebe bizarní nápady a nálady. O prezidentu Scharzenbergovi bychom asi moc neslyšeli. Není to úkol prezidenta, aby o něm bylo slyšet. Má integrovat, nikoli soustřeďovat.

To je základní osa těchto voleb.

Ať dopadnou volby jakkoli, a za několik hodin se dovíme, jak dopadly, nestane se nic osudového. Češi a Moravané přežijí Zemana stejně jako Schwarzenberga. Nicméně, jak kampaň proběhla, bude výsledek ukázkou, co jsme zač. Pokud vyhraje demagogie založená na lžích – ano, jádro Zemanovy kampaně je na lžích kolem Benešových dekretů a národní loajality – bude to obraz nás samých.

Národa ochotného zvolit si své jho a poté vtipně kňučet.

Zemana nám nepřinesou žádné tanky, jako nám tanky přinesly Husáka a Biľaka.

Zvolíme si ho.