Bývala to daň, protože i v době, kdy do systému teklo víc peněz, než se z něho vyplácelo, vláda přebytečné peníze neuspořila, nýbrž rozházela, tedy - kupovala si za ty peníze hlasy voličů. Pak se situace obrátila, do systému teče míň peněz, protože obyvatelstvo stárne a míň se pracuje.

Proč bych nedal ani halíř: nevěřím ničemu a nikomu a už vůbec nevěřím, že - kdybych byl dejme tomu 30 let starý - nenastane žádná měnová reforma, žádný krach, žádná devalvace měny. Já takových kotrmelců zažil nejmíň deset. Kdybych coby mladý junák spořil půlku platu, měl bych dnes důchod ve výši tří korun padesáti, když bych to měl jen trochu přehnat.

Klíč k pochopení této kvadratury kruhu je ve zvýšení DPH. Ano, bude se zdražovat, a pokud by to mělo jít na důchody, bůh tomu žehnej. Jenže tomu nevěřím, jako nevěřím, že penzijní fondy někdo nevykrade.

Pokud jen historie učitelkou, pak nás učí, že průběžné financování důchodů je jakás takás záruka jakés takés životní úrovně důchodců. Ideální to nebude nikdy. Může to být katastrofální, až někdy v budoucnu dojde k bankrotům.

Já takových kotrmelců zažil několik. Minimálně dva, kdy úspory se limitně přiblížily k nule. Když nepočítám tzv. vázaný vklad, ten jsem taky zažil, ale jako mimino a neměl jsem tudíž co vázat.