V pátek jsem při náhodné cestě do Berlína zahlédl na křižovatce chlapíka. Jel na jednokolce, při tom žongloval – na živé křižovatce uprostřed města. Pak seskočil z jednokolky a vybíral peníze od automobilistů čekajících, až jim padne zelená. O.K., tak tomuhle se ofiko říká busking.

Když se někdo nabarví stříbřenkou a dělá sochu, je to taky busking. Jsou toho plná centra velkoměst. V Římě na každém druhém rohu potkáte gladiátora ozbrojeného mečem. No a na Staroměstském jsem viděl slečnu vyfukující bubliny. Už dlouho jsem nespatřil polykače mečů. Sedával v ulici Na Můstku. Když do sebe soukal čepel, koukal jsem stranou, protože mi z té podívané bylo šoufl. Dnes je mi to líto, že ten člověk tam už není. Karlův most ovládla parta, která se prohlásila za cosi jako Umělci Karlova mostu. Šmahem jsou to kýčaři nejhoršího druhu. No a co? Stejné kýčaře uvidíte v Paříži stejně jako v Římě, a jaké tam vznikalo a vzniklá umění!

Tohle mi táhne hlavou nad zprávou, že v Praze začne za čtrnáct dní platit vyhláška, podle které se budou zakazovat hudební produkce v historickém centru. Přál bych si, aby se tam Pavel Šporcl postavil s houslemi a nechal se sebrat policajtem za porušení vyhlášky...

Magistrát města Prahy, bez ohledu na momentální obsazení pašalíků, se postaral o to, aby se z Prahy stal v jejím centru odporný neživotný skanzen, semeniště kurevstva a prodeje drog ovládané čepičáři a prodavači skleněných cetek. Přestalo to být město, je to výstaviště zhroucených konceptů, na každém si někdo namastil kapsu a výsledek nula. Teď to vytrhnou tím, že zakážou, aby se v Celetné hrálo na harmoniku.

Ale vážně: jak někdo chce odlišit umění od paumění, když i ve velkých výstavních institucích se jedno od druhého nedá odlišit a význační kunstmaršálové vám řeknou, že se to pozná za padesát let?

Přestaňte krást a postarejte se, aby domy nevylétaly do povětří. To je doporučení, které bychom otcům města měli vyslat.