Co je dneska cool a co je in a a také free? Být zároveň součástí establishmentu a současně být proti. Funguje to. Z tohoto stavu těží Andrej Babiš se svým podnikem, působí jako opozice uvnitř vládní struktury. Skutečná opozice je na vedlejší koleji, protože do věcí nemá co mluvit, že. Stejně tak si počíná Miloš Zeman.

Kromě kladení věnců a jmenování (nejmenování) některých specificky nominovaných činitelů má za úkol reprezentovat zemi navenek, pročež dělá jednu hanbu za druhou a lidi mu za to tleskají, protože je jiný než ONI. U lidí tudíž frčí Babiš a Zeman. Babiš to má dobré, ten má svůj podnik. U Zemana kupodivu nezafungovaly pokusy vytvořit stranu. Prostě, hňupství jeho stoupenců bylo tak do očí bijící, že Zemanovci skončili fiaskem. Nicméně to neodradilo jiné horlivce, kteří se chtějí domoci úspěchu metodou per rectum, tedy zadními vrátky Zemanova kolosu.

Takto je třeba číst iniciativu komunistů a jim spřízněných mudrlantů, kteří se mu pokusili vlísat do přízně návrhem na obnovu trestnosti urážky Veličenstva. To je jistě jen groteskní epizoda a nehrozí následky, leda v tom smyslu, že si Zeman bude dobře pamatovat, kdo byl pro a kdo se stavěl proti. Souvisí to ale i se současným rozkladem sociální demokracie, která nevydržela úder vyvolaný volbami do krajů a třetiny senátu a viditelně se potácí ve stavu zvaném groggy. I zvolna se noří z bažin zapomnění myšlenka, že by bylo možno se poklonit Zemanovi a on že by mohl svou přízní vytáhnout oranžovou káru z bláta, jako se to už jednou na úsvitu obnovené demokracie stalo. Tehdy Zeman přišel s myšlenkou, že by sociální demokracie neměla být osvícená strana pro kultivované lidi a že by měla otevřít dveře každému, zejména těm, kdo měli klopu ještě otlačenou od komunistického odznaku.

Zatím to vypadá, že to jsou pošetilé snahy. Místo Zemanova milce je obsazeno, přilísatel se jmenuje Babiš. Oba přece spojuje jedno: jsou opozicí v rámci establishmentu. A tohle souznění hned tak někdo nenaruší.

Že Zeman vyhraje prezidentské volby a Babiš parlamentní, je skoro jisté. Ale žádný strom neroste do nebe. V roli premiéra se Babiš změní z rebela na ukňouraného brečku, kterému ostatní okopávají kotníky. To, po čem prahne, ho zahubí, to praví slepý mládenec, totiž já.