Odchod papeže Benedikta XVI. je bezesporu překvapující událost. Není zvykem, že by papežové posuzovali svoje síly a po zralé úvaze odcházeli. Jeho abdikace jistě vyvolá spekulace. A ty katolické církvi určitě neprospějí.

Není to nic, nad čím by měl pokrčit rameny ani ten, kdo není katolík, a ani ten, kdo není věřící. Dnešní nevěřící anebo věřící, leč nikoli katolík, ale reformovaný, husita, protestant, zkrátka evangelík, má stejné kořeny. Naše společenství je dnes sekulární, nepodléhá žádný náboženským regulím. Nicméně spočívá na principech, které jsou s judaistickým a z něho odvozeným křesťanský náboženstvím spojené.

Benedikt XVI. se ocitl v palbě mediální špíny spojené se skandalizací a zveličováním okrajových pseudoproblémů. Bili ho kvůli ojedinělým prohřeškům kněží. Kolik kulturních předáků, kolik sportovních trenérů a kolik učitelů se dopustilo podobných poklesků? Budeme rušit povinnou školní docházku, protože ten či onen učitel se zachoval podle řeči těla a ne podle slova zákona?

Nevíme, proč papež odstoupil. Poukaz na ubývající síly není přesvědčivý, nicméně připusťme, že je možný. Zároveň by měl připustit i nevěřící, že svatý otec vedl boj za zachování principů, na kterých historicky stojí naše společnost, a tedy i naše svoboda a náš blahobyt. V souvislosti s tím je třeba vyslovit Benediktu XVI. dík za to, co během svého pontifikátu stačil vykonat.