Soudci se vyhlásili za nedotknutelnou kastu, protože jim to dovoluje americká ústava z osmnáctého století. Na své si nenechá sáhnout nikdo, kdo si o své gáži rozhoduje sám. Státní zaměstnanci vědí, že by musel zkrachovat stát, aby se ocitli na ulici. Soukromý zaměstnanec takto uvažovat nemůže. Soukromník zkrachovat může ze dne na den a nepomůže mu nikdo. Takže soukromý zaměstnanec musí počítat spolu se šéfem, co je únosné. To státní zaměstnanec nemusí.

Bylo by ovšem nenormáíní a nepřirozené, kdyby to bylo jinak a kdyby se ulice hlavního města neplnily rozlícenými demonstranty. Vytvářejí tlak a je zde otázka, jak dlouho ten tlak vydrží vláda založená na programu úsporných reforem.

Když byl svého času vystaven obdobnému tlaku železničních odborů Václav Klaus, tento vyznavač liberalismu, zalomil se do pravého úhlu a couval tak rychle, jak jen mu paty stačily. Třeba teď Petrovi Nečasovi něco nadčasově moudrého poradí skrze své rádce.