Nejlépe by bylo ji upálit. Možná by stálo za to vyvolat občanskou diskusi, kde by se takové vhodné místo k upálení mělo konat. Jako vhodné mi připadá Staroměstské náměstí. Hranici by bylo vhodné postavit tam, kde opilý anarchista Sauer nechal svrhnout pomník postavený na památku obrany Prahy před Švédy, neboť namluvil jiným opilým spoluobčanům, že jde o pomník bitvy na Bílé hoře.

Kdyby se na tom místě upálila Válková, možná by v popelu její hranice utichl svár o mariánský sloup. To by posloužilo k ozdravení veřejné diskuse v Česku. Upálení Válkové by přispělo k vyrovnání s komunistickou minulostí a zároveň, vzhledem k místu zbudování hranice, by vskutku vneslo do sporu o naši rakouskou minulost příjemnou prodlevu.

Nyní pro změnu vážně. Ta věc s Urválkem je pro post ombudsmana vskutku diskvalifikující i za toho předpokladu, že se Urválek připodepsal atd. Ombudsman musí být svatost sama, tečka. V tomto smyslu je rozumný názor předsedy ČSSD Hamáčka, že by v novém postu musela věnovat více času očišťování svého jména než agendě. Totéž platí pro premiéra Babiše. Ten se nedokázal zbavit svého majetkového balvanu a teď za to pyká celá republika. Paní Válková se nepříjemného škraloupu zbavit nemůže, takže post ombudsmanky zjevně nepřichází v úvahu. Nicméně upálení je nepřiměřený krok. K němu se zjevně směřuje. Z politického přítmí vyskakují Bobligové z Edelstadtu se zapálenými loučemi v naději, že by si mohli polepšit.

Závěr? Jde o patálii, pro paní Valkovou vážnou, jinak okrajovou. Bobligové z Edelstadtu by si měli najít jiné téma pro veřejnou expozici. Rozumná paní Válková ombudsmankou nebude. Rozumný pan Křeček taky ne. Bude mít rozum ještě nějaké zastání?