Kolem angažmáí Radka Johna ve vydavatelství Empresa Media se zvedla vlnu rozhořčení a jako pěnivá čepička se na vrcholku vlny usadil i prezident Václav Klaus. A s epickou šíří popsal, jak mu pípla esemeska a jak ho ani ve snu nenapadlo, že by John pokračoval jako poslanec. Také Bohuslav Sobotka pokládá Johnovo působení v reportážním oddělení za neetické.

Zevrubně uváženo, neetické je členství ve správních radách a ještě více neetická je účast na korupci a nadržování soukromým podnikatelským aktivitám. Bohuslav Sobotka si pořídil bydlení za sedm milionů z poslaneckých náhrad, je to více etické než angažmá v médiích? Robertu Hersantovi, poslanci, patřila půlka francouzského tisku v čele s vlivným deníkem Figaro a Silvio Berlusconi, tuším, má též cosi společného s médii a politikou. Při zdvořilé úctě k Radkovi Johnovi má do Hersanta i Berlusconiho hodně daleko, co do vlivu jak na politiku, tak na veřejné mínění.

Politice jeho krok uškodit nemůže. Ani sám sobě příliš nemůže poškodit reputaci, moc mu jí nezbylo, počínaje vyhazovem z Novy, přes trapné působení v čele ministerstva vnitra, kde jeho nejvýznamnějším činem zůstala v análech české politiky nabouraná tramvaj na křižovatce Anděl, až po jeho údajné vedení Bártova zkrachovaného podniku. Je to kopání do politické mrtvoly. Jestli dojde k jeho novinářskému vzkříšení, bude to malý velký zázrak. Vůči tomu jsem nevěřící Tomáš. John novinařinu dělat smí. A co může a co nemůže, je vzhledem k jeho zprofanovanosti vcelku lhostejné.