Co dál po irském NE
Zaznamenejme aspoň rozdíl reakce premiéra Topolánka, který konstatoval, že zamítnutí lisabonské smlouvy v irském referendu představuje pro Evropskou unii komplikaci. Neohrožuje však standardní fungování sedmadvacítky, protože unie má "stabilní smluvní základ". Zato Klaus, praporečník českého euroskepticismu, výsledek referenda uvítal jako vítězství rozumu. Je to nerozumné ohodnocení,. Jde jasně o vítězství emoce, nikoli rozumu, a bohužel právě Klaus hraje na iracionální strunu.
Irské referendum není vítězství rozumu. Pravý opak pravdou, nicméně je třeba výsledek respektovat. Evropa si řeže větev pod zadkem už sto let, proč by tedy neměla pokračovat. Nepředstírejme si, že tento poslední pokus o sladění not dostal velkou ránu.
Dodatek nakonec. Klaus, tento mistr demagogie, hovoří o "umělém elitářském projektu". Umělý je opak přirozeného. Co je ve státě - a mezi státy - přirozené? Všechno je věcí dohod a jednání a shod a neshod. Lisabonská smlouva je stejně přirozená jako umělá, jako kterákoli dohoda mezi státy. Teď dostala ránu pod čarou ponoru, ale nic "přirozeného" na tom není.
