Oficiální zpráva zní, že pardubická policie zadržela v po sobotních výtržnostech tři cizince, pravil tamní policejní ředitel Jan Ptáček. Média jsou plná historek o tom, že tři Ukrajinci napadli Romy a jeden Rom z toho vyšel pořezaný nožem, však z toho pak byla mela a romská demonstrace.

Toto nebudeme řešit, od toho je policie. Jen se zastavím nad tou formulací „zadržela tři cizince‟. Není to úlet ředitele Ptáčka. Takhle se to dnes píše. Mladí Francouzi zapalují auta a rabují samoobsluhy, čteme v médiích. Francouze nechme stranou, bůh ví, kdo všechno tam rabuje a snadno si představíme, že k „Francouzům se severoafrickými kořeny‟ (taky pěkná formulace) se připojila pakáž bezu ohledu na kořeny nebo nekořeny. Ale když čteme info z našich Pardubic, tak si říkáme, kdopak asi jsou ti cizinci? Jsou to Egypťané? Nebo občané Islandu? Možná přišli do Pardubic z Ohňové země…

Nebudu ostřit vtip. Je jasné, že policejní důstojník nechce jitřit nálady a rozfoukávat ohýnek nevraživosti proti Ukrajincům: přišlo jich sem půl miliónu, někteří se vrátili, jiní zůstali, 90% jich pracuje a holt někteří nevyhnutelně dělají bordel, to patří k životu. Ano, stalo se zvykem nejitřit xenofobní nálady.

Jenže má to vedlejší efekt: máme pocit, že z nás dělají voly. To taky jitří nálady.