Izrael je v mnoha zemích vnímán jako výspa západní civilizace na Blízkém východě. A jelikož v mnoha zemích světa je zničení západní civilizace prvořadý úkol, vše, co škodí Izraeli, je vnímáno pozitivně. No a v duchu evropské sebevražedné tradice, která se táhne dějinami přinejmenším dvacátého století jako pověstná červená nit, plán na podřezávání větve pod vlastním zadkem má mnoho zastánců v oblasti existenčně ohrožené, tedy především v Evropě. Jestliže se koncem třicátých let opakoval slogan „V Madridu za Prahu“, v tomto smyslu by bylo dobré zavést heslo „V Jeruzalémě za Prahu“.

I při chystaném pátečním hlasování přece nejde o palestinský stát. Ten může vzniknout kdykoli, myšlenka palestinského státu je stará přes půl století a jako taková má obecnou podporu prakticky všude, Izrael nevyjímaje. Jeho vznik ale nesmí být podmíněn zničením Izraele, to je jádro problému. Ty reprezentace, které budou hlasovat „pro“, budou ve skutečnosti hlasovat proti – Izraeli. Tento stát je takzvaně umělý, stejně jako každý jiný stát: žádný stát není „přirozený“, každý nějak vznikl a dějiny naší země mohou posloužit jako typický příklad: země vzniklá z úradku velmocí a zničená z úradku týchž velmocí a sežraná jednou velmocí za lhostejného pokukování jiných velmocí, země, která mění hranice jako slečna Marnivá mění rukavičky, to je v kostce příběh naší země. To je dobře si připomenout, než začneme bádat nad „přirozeností“ nebo „nepřirozeností“ Izraele. No a pokud jde o přistěhovalectví, pak v Evropě žije pětkrát víc arabských přistěhovalců než evropských židovských přistěhovalců žije v Izraeli. S tím rozdílem, že že evropský živel v blízkovýchodní Evropě působí pozitivně, kdežto o pozitivním přínosu arabské imigrace v Evropě zatím ani vidu, ani slechu.

Takže zaplaťpánbu za aspoň opatrná Nečasova slova o české pozici – jen aby charakter a odvaha vydržely do pátečního hlasování, když je zřejmé, že značná část Evropské unie půjde myšlence zničení Izraele naproti.