Čekání na odpověď
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek vznesl žádost k nejvyššímu zástupci Pavlu Zemanovi, aby mu odpověděl na devatenáct otázek týkajících se zásahu policie na Úřadu vlády. Po měsíci po akci veřejnost nezná smysl celé akce a vidí jediný výsledek, že totiž padla vláda, je nahrazována vládou sestavenou z vůle jednoho jediného člověka bez konzultace s parlamentem a ve vězení sedí sedm lidí. Důvody uvěznění nejsou známé, jen fragmentálně a ty fragmenty jsou nepřesvědčivé.
Otázky zveřejněné nebyly, takže nevíme, zda je mezi nimi ta, která by asi mnoho lidí zajímala nejvíc: co to všechno souvisí s takzvanými kmotry, miliardáři napojenými na státní penězovod, kteří vydíráním a korupcí získávají státní zakázky? Že paní Nagyová nechala šmírovat paní Nečasovou, je trapné a svědčí o kocourkovských poměrech našeho Absurdistánu, že se k tomu propůjčily zpravodajské špičky. Odchod paní Nagyové ke kase v prodejně Tesca je možná žádoucí a zasloužený (byť nepravděpodobný), ale i kdyby k němu došlo, korupční ocenění naší země to nezlepší ani o bodík.
Odcházející ministr Blažek se pravděpodobně svých odpovědí dočká, ale ani on jistě není tak naivní, že by čekal, že z nich zmoudří. To jen na odchodnou chtěl za sebou prásknout dveřmi. Odpovědí se nedočkáme ani my. Zbude jen nejistota a hořké vědomí, že se tu stalo něco, co je mimo veřejný dohled, co je čistě zákulisní.
Vžívám se do kůže – dejme tomu – francouzského invesrtora, čistě proto, že momentálně ve Francii jsem. Vžívám se a říkám si – chtělo by se mi v téhle zemi investovat?
A to je otázka vůbec nejdůležitější, daleko důležitější než páně Blažkových devatenáct otazníků.
Bohužel, odpověď mi připadá jednoznačná.
