Třicet kilometrů je v zemi tak maličké jako naše podstatný úsek dálničního tahu. Cestu na jih přizpůsobenou současným potřebám nutně potřebujeme. Můžeme vytýkat minulým vládám bez ohledu na jejich barvu, že infrastrukturu zanedbaly, že pravicové vlády financovaly z peněz získaných při privatizaci tunelování bank a levicové si za veřejné peníze kupovaly hlasy pod záminkou sociálních programů, jedno i druhé je smutná pravda. Pokud by ale takové projekty, jako je soukromě budovaná dálnice, měly být u nás častější, dostali bychom se do další, teď už opravdu pozitivní etapy naší cesty ze sklepa, kam jsme v roce 1948 spadli.

O jedné malé zbabělosti
Zajímavou věc říkali dnes v rádiu veřejnoprávním. Že Francouzi a Němci společně vypracovali středoškolskou učebnici historie, kde seznamují mladé lidi nikoli s historickým kočkopsem, ale s rozdílnými německými a francouzskými náhledy na historii. Mladí lidé se takto poučí o názorech druhé strany a nabudou plastičtějšího pohledu na současnost. Což je pozitivní, neboť dějiny obou národů jsou značně krvavé - za 75 let se střetly ve třech příšerných válkách.
A pak v tom rádiu říkali, že je to dobře, že je taková učebnice a že by bylo výborné, kdyby u nás vznikla... společná česko - slovenská učebnice.

Můj ty smutku a zármutku! Nic proti česko - slovenské učebnici, až na to, že se srovnává nesrovnatelné. Mezi Francií a Německem leží obrovská pole válečných hrobů, kdežto Češi se Slováky si nic neudělali a žádné třecí plochy, jež by stály za řeč, nejsou.
Ovšem autor příspěvku se bál říct to, co by bylo samozřejmě zcela na místě, totiž že by bylo dobré napsat česko - německou učebnici.
Ta poznámka by byla o to víc na místě, že před deseti lety byla podepsána česko - německá deklarace, přes odpor českých nacionalistů zejména z řad bolševiků a sociálních demokratů. A o smyslu této deklarace vůbec nikdo dnes už nepochybuje.