V Těnovicích na Plzeňsku odhalili první buddhistickou stúpu. Přijeli buddhisté z blízka i z dáli, uctili, poklonili se, pomeditovali. V Kolodějích nad Lužnicích je náš první buddhistický klášter, velmi skromný, v něm pět mnichů. Žádné emoce kolem toho nejsou, někdo sympatizuje, většině je to asi jedno.

Naopak obrovské emoce vyvolal recesistický pseudodokument o zamýšlené stavbě mešity ve Strakonicích. Prostě – buddhistů se lidé nebojí, z muslimů mají strach. Třebaže už dávno neplatí, že kvůli Buddhovi nebyla prolita ani kapka krve. Je to doslova historické neštěstí, že tomu tak je. Před příchodem osmanského barbarství do světa islámu byl islám nesrovnatelně tolerantnější než křesťanství. Byli to islámští učenci, kteří nám zanechali antický literární, filosofický a vědecký odkaz. Kdyby ho měli v gesci křesťané, zbyly by jen molekuly popela rozváté větrem do světových stran. Strašlivé tvářnosti nabývá extremistický islám v dnešní době. Je to jako rakovina zachvacující svět – a co je nejhorší, že z oblastí, kde má islám svoje slovo a není tou rakovinou zachvácen, nezní výrazná slova protestu a vládne spíše sympatie než odpor.

Jako nepraktikující, leč pokřtěný katolík bych zcela jistě zuřivě protestoval, kdyby takzvaní souvěrci přibíjeli protestanty na kříž a podřezávali je. Je nepochopitelné, že ze strany takzvaných umírněných slyšíme jen vlažné výrazy nesouhlasu nebo spíš mlčení, ne-li souhlas. A v Sýrii takzvaní umírnění, dosud podporovaní Západem, šli s extremisty na dohodu. Je to šílené a slova Američana Obamy a Brita Camerona o tom, že vymažou Islámský stát z mapy, jsou bohužel pouhé kasání, jemuž nemohou uvěřit ani oni sami.

Když se to nepovedlo dosud, proč by se to mělo povést právě teď?