Dle svého zvyku chytře. Obyvatelstvo nenávidí milionáře, pročež se prohlásí, že opatření je namířeno proti milionářům. Podle českého hesla "ať sousedovi chcípne koza". Ono je to tak nejlepší. Kdo by chtěl složitě vysvětlovat, jaký benefit z úsporného opatření vzejde! Zbytečné. Postihne to milionáře a občan bude spokojen.
Ta tvrdá fakta by se ale přece jen měla někde ventilovat. Přídavky na děti bývaly i dříve, co má paměť sahá, a nevázaly se na příjmy. Jistě proto, že zjišťování a dokládání a kontrolování příjmů je tak složitý úkol, že by nejspíš byl nákladný natolik, že by se eventuální úspora nevyplatila. Jak to nakonec s přídavky bude? Kolem toho ještě užijeme mnohé rozčilování a dá se čekat, že výmluva na "bič na milionáře" nebude patřit k nejlepším argumentům.

Něco jiného je stavební spoření. Zase zajděme do minulosti. Za bývalého režimu existovala stavební půjčka velmi nízko úročená. Ta se ale týkala jen stavebního materiálu a věcí se stavbou spojených. Snoubilo se s tím velmi složité výkaznictví, myslitelné jen za totalitního režimu, kdy všechny obchody byly státní. Je vskutku absurdní, když v desetimiliónovém státu mají čtyři milióny občanů stavební spoření. Stavební činnost podporoval například už Karel IV. při budování Nového města. Ovšem ta podpora se týkala jenom stavění.
Proč?
Protože obyvatelé svého krále a císaře nevolili ve volbách a nebylo nutno je podplácet.