Zakladatel WikiLeaks Julian Assange utekl v obavě před trestním stíháním na půdu ekvadorské ambasády v Londýně. Nastala situace neobvyklá z mnoha pohledů.

Muž angažovaný v boji za naprostou svobodu čehokoli se uchýlil do ochrany zastupitelství státu, který rozhodně neslyne pověstí, že je stoupencem svobody čehokoli, ba dokonce že realizuje politickou svobodu v tom smyslu, jak je vnímána ve svobodném světě. Spíš je Ekvádor vnímán jako stát autoritářský, kdyby někdo měl být ošklivý, tak jako stát diktátorský. Rozhodně to není zdroj naděje pro svobodomyslné lidi tohoto světa.

V neděli vyzval z balkónu ambasády k ukončení štvanice proti WikiLeaks. Je to mediální krok, zamíchání polévky. Problém je v tom, že samotný princip WikiLeaks je míchání polévky. Zveřejňování čehokoli je míchání polévky, a pokud je zveřejňování čehokoli politicky ovlivněné, pak je to jednosměrné míchání polévky. To byly indiskrece WikiLeaks vždycky: ze svobodné části světa plynuly indiskrece vždy volnějším tempem než z nesvobodné.

Teď se Assagne viditelně bojí. Dá se soudit, že na něho ušili boudu. Obvinění ze sexuálního deliktu opravdu není přesvědčivé, ovšem Assagne věděl, do čeho jde, když WikiLeaks zakládal. Míra jeho statečnosti hodně kontrastuje s postojem tří dívčin z Pussy Riots, Připomenu, že prezidentský fámulus Ladislav Jakl překládá název skupiny jako "Kundí orgie". Mimochodem, na Hradě asi uživají jinou angličtinu než v podhradí, znám tu nízkou, a slovo "riot" jsem nikdy nevnímal jako "orgii", ale to je problém Hradu a jeho vztahu k Putinovu režimu. Každopádně je nápadný rozdíl mezi statečným postojem těch tří kundích orgiastek a pana Assagne, který utekl na ambasádu velmi problematického režimu a z balónu teď křičí o pomoc.