Je to hodně sugestivní argumentační figura. Vychází z čarování se statistikami. Naposledy Jiří Pehe poukázal na to, že následkem autonehod zahyne ročně 1,2 milionu lidí a že death toll v USA je 30 tisíc ročně. Proti tomu je pár stovek lidí postřílených nebo roztrhaných pumou nebo přejetých náklaďákem prkotina. Což jistě je.

Nicméně, aby bylo jasno, smysl argumentace Jiřího Pehe není v bagatelizaci obětí islamistického teroru. Jiří Pehe správně poukazuje na potenciální hrozby, které jsou mnohem závažnější. Tlak Ruska na jeho takzvané blízké okolí je drtivý. Podařilo se mu navyknout svět na anexi Krymu. Budiž, je tu argument, že Krym byl ruský vždycky. No, vždycky ne, ale od 18. století ano. A ruské bylo Pobaltí a půlka Polska a Finsko. Je to tedy nějaký argument? Každopádně je ruský postoj potenciálně nebezpečný, tudíž je nebezpečný a národním zájmům odporující i postoj Miloše Zemana, z vůle většiny zvoleného prezidentem České republiky. Nebezpečí směřující z Ruska je objektivně mnohem větší, než mediálně atraktivní exhibice islámských fundamentalistů.

Jak se v tom vyznat?

Problém je v tom, že rusofilní mnichovanství Miloše Zemana vůbec nesouvisí s terorismem a už vůbec ne s autonehodami. Plést autonehody do terorismu a do ruské politiky je nesmysl. Ony ty argumenty per analogiam jsou obvykle spíš demagogie než argument. Jakmile někdo řekne, že ono je to jako, měl by se ozvat hvízdot. Historicky, počet smrtelných nehod na silnici vždycky převyšoval počet padlých ve vietnamské válce, ale tento argument jaksi s odpuštěním na veřejnost dlouhodobě nezapůsobil a Američané se museli z Vietnamu stáhnout. Právě tak se nezmírní společenské napětí v Evropě pomyšlením na počet mrtvých na silnici. Až příště vybouchne autobus nebo kino nebo puma na Hradčanském náměstí díky iniciativě Miloše Zemana, lidi nemávnou rukou a neřeknou, že za sobotu zemřelo na silnici víc lidí. O silniční statistiky zde nejde. Podstatná je důvěra občanů ve stát, že je schopen jim zajistit elementární bezpečnost. A jelikož stát v rámci Evropské unie přenesl část svých pravomocí na nadnárodní orgán, občan čeká, že nadnárodní orgán bude konat. Pokud nekoná, občan koná brexity a jiné exity a volí kde koho jiného, než jsou ti, kdo nekonají. Takto je to prosté.

O žádné autonehody tady nejde, což by Jiří Pehe při svém vzdělání, jako říkal Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, měl vědět. A už vůbec nejde o nějaké temné nitky z Putinova Kremlu. Ale že je třeba být vůči ruské hrozbě maximálně obezřetným, v tom má Jiří Pehe stoprocentní pravdu, i bez podpory dopravními statistikami.