19.3.2024 | Svátek má Josef


ARCHITEKTURA: Podivuhodný Richard Klenka

18.9.2018

Byli architekti, kteří sledovali dobové trendy a ve své tvorbě nevybočovali z kánonů dané éry. A pak byli také takoví, kteří šli svou vlastní cestou. Často sklidili posměch nebo přinejmenším byli přehlíženi. K těm patřil i Richard Klenka rytíř z Vlastimilu.

Dům Pařížská 17

Narodil se před 145 lety v Praze a uplatnil se jako architekt, designér, autor rekonstrukcí památek, pedagog a v neposlední řadě také průkopník cykloturistiky. Jeho jméno je již téměř zapomenuto a to je škoda, protože zejména v české metropoli po něm zůstalo několik výrazných staveb ve stylu svérázné secese. Klenkův děd Antonín, sládek a významný pražský měšťan, získal rytířský titul od císaře Františka Josefa v roce 1867. V erbu měl kosmým břevnem dělený štít s trojicí žaludů, dále lva, praporec a heslo Pro praemio recti. Rodu patřilo panství v Miloňovicích na Strakonicku. Mladý Richard studoval nejprve pražskou techniku, kde byl žákem Jana Kouly a Josefa Schulze, na jehož stavbě Uměleckoprůmyslového muzea potom jako elév pracoval. Po této praxi odešel – jako jeden z mála tehdejších architektů (mnozí dávali přednost Vídni) - do Paříže, kde pokračoval ve studiích na École des Beaux-Arts u profesora Gustava Raulina.

Paříž byla na přelomu devatenáctého a dvacátého století fascinujícím městem. Byla to doba nástupu secese, ale ta se uplatnila spíše ve výtvarném umění a designu. V architektuře byli Francouzi konzervativní a dávali přednost opulentním formám neobaroku. Našly se ovšem výjimky – známé jsou třeba secesní přístřešky pařížského metra od Hectora Guimarda. K nemnoha dalším představitelům nového stylu patřil také architekt Leon Benouville, do jehož ateliéru Klenka nastoupil. Francouz tehdy pracoval na návrhu pavilonů pro velkolepou světovou výstavu, která se konala v roce 1900 spolu s v pořadí druhými olympijskými hrami právě ve francouzské metropoli, a mladý projektant se tak podílel na jejich výzdobě.

Hostinec U Primasů, Výstaviště

Erb Klenků z Vlastimilu

Klenka s chotí

Po návratu do Prahy nastoupil Klenka v roce 1902 další praxi – tentokrát u významného stavitele Františka Buldry, autora mnoha palácových staveb v centru města. Klenka podle vlastních záznamů navrhl pro Buldru např. průčelí paláce Louvre na Národní třídě s dodnes populární kavárnou, dnes už zbouraný dům na rohu ulic Na Příkopě a Na Můstku (tam, co dnes stojí postmoderní stavba manželů Šrámkových z osmdesátých let) nebo řadové činžáky v Dykově ulici na Vinohradech. První samostatnou Klenkovou prací se stal neobarokní nájemní dům v Italské ulici 4 rovněž na Vinohradech. V obdobném stylu navrhl i dům U Zlatého kříže na Staroměstském náměstí v sousedství paláce Kinských. Pozdvižení však vyvolaly až další Klenkovy stavby, zejména trojice nárožních domů s prvky historismu a secese a bizarní dekorací v eklektickém stylu. Šlo o činžáky v ulici Pařížské 17, na Strossmayerově náměstí 10 a Janáčkově nábřeží 5. Tyto stavby – zejména ta první v oblasti asanace – pobouřily architekty Kotěrova okruhu, tedy průkopníky střízlivé moderny. Ti Klenku a jeho kolegy, kteří se podíleli na dekoraci nových staveb v oblasti býv. ghetta, obvinili, že rezignovali na moderní architekturu a místo ní vytvářejí nevkusné eklektické budovy. Když se ale podíváme podrobněji na Klenkovy domy, najdeme tam řadu pozoruhodných detailů a dokonalé umělecké řemeslo, dnes se nám prostě ty stavby jeví v daleko příznivějším světle.

Dům Pařížská - portál

Komíny domu na Jiráskově nábřeží

Klenka byl, spolu se stavitelem Františkem Weyrem, rovněž autorem hotelu Ambassador na Václavském náměstí, doplněném později o dostavbu dvorního traktu s populárním biografem Passage. I hotel je příkladem eklektické architektury, ale ze stavebního hlediska je zajímavý svou progresívní železobetonovou konstrukcí. Další Klenkovy stavby byly již kritiky jeho rané tvorby přijaty příznivěji a mají blíže k modernistické architektuře. To platí zejména pro tři domy v asanaci – mohutný činžák v Maislově 21 a dvojdům v Široké 4-6 s redukovaným dekorem, rozměrnými okny a tvrdými omítkami. V podobně střízlivém pojetí byl navržen i vlastní dům architekta – první vilový objekt na pražské Hanspaulce z roku 1909 - v ulici Nad Strakovkou 13 nebo budova s tiskárnou Josefa Vrly v Prostějově.

Dům Maiselova

Klenka se rovněž aktivně účastnil Jubilejní výstavy Obchodní a živnostenské komory na pražském výstavišti, konané v roce 1908. Projektoval dnes už neexistující centrální pavilon a také dosud funkční hostinec U Primasů. V roce 1929 byl Richard Klenka pověřen, aby navrhl interiérovou expozici Československa na světové výstavě v Barceloně (Češi tam neměli vlastní stánek a vystavovali v rámci pavilonu navrženého Španěly). Zabýval se i restaurováním památek, např. chrámu sv. Mikuláše v Českých Budějovicích, navrhl rovněž oltář v poutním kostele na Svaté Hoře u Příbrami. Byl činný i jako pedagog – v letech 1902-1935 byl profesorem ornamentálního kreslení na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Pamětníci na něj vzpomínali jako na podivína a také propagátora cyklistiky: vyrážel totiž každé léto na svém bicyklu do Španělska. Richard Klenka zemřel v roce 1954 a je pochován v rodinné hrobce na Olšanech.

LN, 8. 9. 2018

Foto autor, Pavel Hroch
Za snímek RK jsem zavázán panu Jiřímu Klenkovi

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998