Přišel jsem do Jeep baru a Lukáš mi povídá: „Hele, chodí ti sem už i pošta! Tady máš dopis z Austrálie.“ „Honoušku, ty si necháváš posílat od svým milenek dopisy do hospody?“ „Ale prdliky, to je od nějakýho chlapa.“

Otevřel jsem dopis a tam velmi úhledným písmem bylo napsáno, že v Austrálii znají intelektuální enklávu v ulici Pod Lipkami. A také že do Jeepu přijdu Martinovi (tak se ten dobrý Australan jmenuje) kamarádi, že je informoval, kam musí určitě zajít.

„Vidíš, ty vole, furt nadáváš a já ti dělám reklamu, kudy chodím! Já jsem vlastně takový zdobný prvek tohoto baru!“ „Eště nikdo nepřišel, tak pozor!“ Ale pánové přišli a chodí. Jeden Australan, který se vrátil natrvalo, a další spolužáci z průmyslovky ve Štupartské. No, žádní mladíci to už nejsou, jsou to postarší princové, ale je s nimi sranda a jsou plní energie. A včera tam přišel ten, který to všechno spunktoval. Přiletěl z Klokánie a šup do Jeep baru. Jsou to vlastně moji spolužáci. Já chodil do ústavu v Masné a to je za rohem od Štupartské.

Je to opravdu komické, že někdo čte mé sloupky až v Klokánii a z nich se dozví o neobyčejném kultůrně-gastronomickém zařízení, jakým je Jeep Bar. A pošle tam své spolužáky z Prahy! Svět je jedna malá vesnice!

V sobotu se Zuzana samozřejmě koukala na královskou svatbu. V České televizi to komentoval Forejt, bývalý kancléř, či jakou funkci to u hradního opilce zastával. Je prý odborníkem na šlechtické rody a na etiketu. Může být. Jenom mě tak napadá, proč nenaučil hradního burana chování. Ze záběrů televize bylo vidět, jak obrovské úctě se těší britská královská rodina. A náš buran na své jediné návštěvě u představitele evropské aristokracie halekal na královnu už od dveří. Jen jsem čekal, že ji ještě plácne po zadku a bodře zvolá svou šílenou angličtinou: „Tak co, Bětko, dlouho jsme se neviděli, co říkáš?“ A pak by jí měl dát ještě herdu do zad. A za ním kráčela jeho stará, vosková figurína s věčně naštvaným obličejem (to jsem původně chtěl použít expresivnější a výstižnější výraz, ale Pes je slušné periodikum). Nenapsal jsem záměrně „první dáma“, protože u buranů se spíš říká „stará“. A ještě byla přítomná dcerunka, hrdinka swingers party. Svatá rodinka, jak vystřižená z Mr. Beana! Jen poznámku k Forejtovi: chápu, že opilec je jako neřízená střela.

Když jsem se měl setkat s princem Charlesem, dostal jsem poměrně objemný manuál, kterak se mám chovat k členovi královské rodiny. Že to nakonec bylo všechno jinak, bylo jen díky neuvěřitelně neoficiálnímu a civilnímu chování prince Charlese. Ale rozhodně jsme se neloučili herdou do zad a potřásáním rukou.

Při záběrech ze svatby a hlavně z Windsoru jsme koukali na naši oblíbenou hospodu „Three brewers“, kde naproti hospodě je cedule: „Popíjejte na druhé straně ulice.“ V ten slavný den nikdo tuto ceduli nerespektoval a přestože to je kousek od vchodu na Long Walk, kudy projížděl svatební průvod, tady se slavilo už dopředu jako o život. Ostatně na bráně k Long Walk je také cedule, která upozorňuje, že se tam nesmí nosit půllitry.

Nechápu, kde v televizi vzali informaci, že se v Anglii smí v hospodách popíjet jen do jedenácti hodin. Tento zákon byl už dávno zrušen a hospody jsou otevřené podle toho, jak chce majitel (a hosté). Dříve hospodský v pubu ve tři čtvrti na jedenáct zazvonil na zvon, což znamenalo poslední objednávku. Vzácnou výjimku tehdy tvořila hospoda The Sun. Ta je u Velkého windsorského parku a policajti by tam musel chodit na kontrolu přes celý park (větší než celý Petřín) a přes ulici už bylo jiné hrabství, takže policajti tam nesměli. A hospoda byla plná pilotů a vůbec posádek, na piáno tam hrál slovenský velvyslanec. Tam to žilo! Jenže hospodský se propil k dokonalosti a hospodu musel ze zdravotních důvodů prodat. Koupili ji podivní lidé a během pár týdnů zela prázdnotou. Dnes má zase nové vedení a prý se tam vrací život. Nevím, už jsem tam dlouho nebyl.

Na závěr mé filipiky musím říci že je škoda, že také nemáme královnu! Místo toho máme pomstychtivého opilce ze 4. cenové skupiny. A dobře nám tak!