Jsem poněkud zklamán, neboť matička národů EU dobrotivá, vlast má milovaná, je jen slabým odvarem progresivistického konzervatismu britského a jeho Green Industrial Revolution. Na tomto poli je třeba ještě přidat, jářku, nebo co, nebo nás brexitklauni při léčení nemocné planety Země nechají daleko v závěsu. No a to by bylo, přiznejme si chlapsky a bez jakýchkoliv vytáček, skutečně velmi ostudné. Je to po vynikající právní úpravě, jež byla po přijetí v parlamentu nedávno podepsána britskou královnou, další významný krok k navrácení skutečné a naprosto opodstatněné suverenity národů parlamentní monarchie britské.

Tento takzvaný Immigration Act se konečně definitivním způsobem vypořádal s nežádoucí migrací chudých slovanských darebáků ze špinavého východu a vůbec z celé Evropy typu polský instalatér a podobný český kujón kradoucí autentickým Britům nejen práci a coby pijavice jakási nenasytná soustavně likvidující štědrý britský sociální stát (jeden z významných propagandistických důvodů brexitu). Skončila tak doufám i mediálně nepříliš vděčná taktika legitimně zděšených Britů beztrestně odstraňujících tyto nevítané parazitní prvky z východu Evropy řetězem z kola a podobně.

Premiér Johnson plánuje oproti evropským docela nadějným padesáti pěti procentům v porovnání s rokem 1990 zcela bezkonkurenční britské zrušení uhlíkových emisí o celých fantastických šedesát osm procent za deset let, přičemž k tomu ještě jako bonus přidá zákaz prodeje aut na spalovací motor od roku 2030 a vytvoří dvě stě padesát tisíc zelených pracovních míst. Celá Evropská komise, Evropská rada a poslanci Evropského parlamentu se určitě studem propadají před ambiciózním britským plánem a já pln obdivu freneticky tleskám a pozitivní emocí naplněn slova neschopen do výše jak postavičky s pogo stickem s vysokou frekvencí vyskakuji hlavou do stropu bez přestání nepříjemně narážeje.

Revoluce a pokrok se zastavit nedají, což je přirozeně jasné každému správnému konzervativci. Nejsem sice zelený a ani jiný revolucionář a tedy ani konzervativec, ale s jistým smutkem v duši musím jako zastánce progresivní evoluce uznat, že konzervativci jsou dnes vlastně ještě větší nadějí naší umírající planety než tzv. progresivističtí neomarxisté a jejich bratranci levicoví liberálové, přičemž my, tradiční liberálové, jsme již druhem naprosto zpátečnickým k jistému zániku bez debat odsouzeným a vlastně zcela odepsaným. To je vskutku nepovedená taškařice, řekl bych, ale kdo se má v tom anglosaském světě poslední dobou vyznat.

Plán vlády na Green Industrial Revolution sestává z deseti bodů a byl dokonce pozitivně přijat i důležitými nevládními organizacemi jako například Greenpeace. Rebbeca Newsom, britská šéfka Greenpeace, ho nazvala velkým krokem vpřed k řešení klimatické nouze. V plánu mne mimo jiné zaujal akcent na jadernou energetiku. Británie ji stejně jako Francie oproti Rakousku a Německu nemíní opustit. Při této příležitosti bych se rád zmínil o ujistění francouzského prezidenta při proslovu o stavbě nové letadlové lodi na jaderný pohon: „Jádro zůstane základním kamenem naší strategické autonomie.“

Více informací o zelené průmyslové britské konzervativní revoluci získáte při sledování úžasného vládního videa kabinetu premiéra Johnsona: „Jejich shrnutí vytváří globální model pro řešení klimatické změny,“ je mimo jiné řečeno s nadějí a optimismem v závěru klipu. Pro případné zájemce přidávám i krátké shrnutí základní zelené konzervativní strategie. Je sice v angličtině, ale v dnešní době má již skoro každý přístup k nějakému typu funkčního mobilního překladače. Příjemné čtení.

Nikdy by mne nenapadlo, že zrovna britský konzervatismus bude jednou v rukou pevně třímat otěže nějaké revoluce, a na tuto překvapivou skutečnost si ještě nějakou dobu budu muset asi zvykat. Spontánní řád lidské interakce a jeho lidským mozkem nepostihnutelná evoluce je vskutku nevídaný smíšek, dovolím si dodat na závěr.