aneb Co hraje v nejistých dobách prim

Šeptanda, šuškanda, klepy, chýry. Tak se v dobách nejistých – jako revoluce, války nebo pandemie –, když společenské napětí vystoupalo k anarchii, šířily a šíří takzvané „zaručené, neoficiální“ zprávy ze dvora, z měst či z hradů.

Dnes se ovšem dá říct, že šeptandu pomáhá šířit internet a trolling, a dokonce bez jakýchkoliv pokusů o pravdivost či vztah ke skutečnosti. Situaci neuklidňuje ani hromadný odchod z jedné z takzvaných platforem kvůli její údajné kontrole Pekingem.

Někteří britští vědci ovšem začínají poukazovat na jakýsi syndrom překroucené reality, tedy ztráty platných předvirtuálních mozkových „zápisů“ – zvláště u školních dětí –, když prý se mnohokrát opakuje nově implantovaný audiovizuální vjem, vštěpovaný coby pravda třeba trollingem.

V dnešní společnosti, ovládané „politickou korektností“, kdy je vše – pravda a i zlo – „třeba zohledňovat“, se lži bez obav šíří. Hájí se bohužel lidskými právy, třeba včetně odmítačů existence covidu a očkování demonstrujících v britských městech i v Praze na Letné.

U nás se ovšem také objevovaly „zaručené zprávy z nemocnice“ o zdraví prezidenta. Britská šeptanda zas stále přetřásá vyhrožování tří transsexuálních hereček zabitím autorce Harryho Pottera J. K. Rowlingové za její „údajně útočně nepravdivé tvrzení“, že muže a ženy odlišuje genetika a ne subjektivní pocity jednotlivců. Autorka jen kontaktovala policii a řekla, že hrozbami smrtí si už může vytapetovat.

Nejvíce ovšem je šeptandy na internetu i mimo něj v souvislosti s osobou premiéra Borise Johnsona. Nejnovější kolo začal nešťastně on sám. V projevu k průmyslníkům (kteří jej prý iritují statistikami následků „jeho zkaženého a nedokončeného brexitu“) se najednou zakoktal. Ztratil se v textu, přesouval papíry a po chvíli začal zničehonic hovořit o dětské figurce, prasátku Peppě.

Nedivme se, že průmyslníci byli konsternováni: „Tohle je ten sebejistý premiér, kterému vždy vše projde?“ A začal se točit onen mlýn šeptandy: „Premiér se vyčerpal, unavil a dělá ještě více chyb než dosud.“ Během interpelací ve sněmovně se jej vůdce opozice sir Keir Starmer se starostlivou tváří dokonce dotázal, zda „je v pořádku“, a následoval smích z vládních i opozičních lavic.

Lavina šeptandy pak nastala, když po údajných výrocích prezidenta Emmanuela Macrona, že „Johnson je klaun“ (což většinu Britů prý nyní nepřekvapuje), jedna starostlivá britská ministryně rozhořčeně tvrdila, že přece premiér klaunem opravdu není.

Macron měl podle francouzského satirického týdeníku v soukromí říct: „Johnson už dávno uznal, že brexit byl pro Brity katastrofou a Francie slouží jako obětní beránek. Je velmi smutné, že velkou zemi, se kterou bychom mohli hodně dokázat, vede klaun. Johnson se chová jako popleta.“

Není vůbec divu, že mezitím přišly „zaručené zprávy“, že konzervativnímu řídícímu Výboru 1922 už došlo několik dopisů od poslanců žádajících vystřídání „eratického a vyčerpaného“ Johnsona někým jiným. Ano, šeptanda bohužel stále hraje prim.

Autor je komentátor Českého rozhlasu