Zatímco ukrajinský konflikt postupně mizí z prvních stránek amerického tisku, komentáře ohledně Obamovy strategie ve válce proti Islámskému státu mu nadále dominují. Pár týdnů před důležitými volbami do Kongresu atmosféra mezistranického zápasu je tak nažhavená, že není jednoduché odlišit okamžité propagandistické motivy od dlouhodobých strategických záměrů.

Ve svém nedělním rozhovoru pro televizi CBS prezident Barack Obama nešetřil sebekritikou ve vztahu ke svým minulým krokům vůči Sýrii a Iráku. Je to pochopitelné: sebekritika vždy oslabuje kritiku ze strany opozice. Bez minimálního pokání nelze voličům vysvětlit, proč prezident stále více zapojuje americkou armádu do válečných operací v Iráku, odkud ji teprve před třemi roky stáhnul, což slavnostně prohlásil za své velké politické vítězství.

Pochybnosti ohledně tohoto kroku, který jeho oponenti již tehdy pokládali za uspěchaný, ovšem v jeho rozhovoru ani nyní nezazněly. Prezident stále trvá na tom, že by křehká rovnováha, která mu před třemi lety umožnila stáhnout z Iráku americká vojska, trvala dodnes, kdyby v sousední Sýrii nevypukla krvavá občanská válka. Na syrských bojištích se rozdrcená Al-Káida přerodila do Islámského státu, který se pak vrátil do Iráku posílen a zocelen.

Bez odpovědi zůstala otázka novinářů, do čeho se přerodí Islámský stát, bude-li stávající koalicí rozprášen tak jako kdysi Al-Káida. Současná pozice Bílého domu spočívá v tom, že hodlá vycvičit a přezbrojit umírněné křídlo syrského hnutí odporu. Předpokládá se, že až toto křídlo bude vskutku bojeschopné, dokáže porazit jak armádu Bašára Asada, tak oddíly islamistů. To se však zdá být úkolem na hodně dlouhé lokty.

Komentátoři usuzují, že zatímco Spojené státy mají plné ruce práce s radikály, syrský diktátor se již v dohledné době může soustředit na umírněnou opozici a zničit ji dříve než Obamovy plány začnou nést ovoce. Zatím, dle Obamova názoru, Američané nemají mravní imperativ na zasahování do syrských vnitřních záležitostí, neboť zde nemají žádné fundamentální vojensko-politické zájmy.

Optimální z hlediska Obamovy vlády je protahování občanské války na neurčitě dlouhou dobu, protože vítězství jedné nebo druhé strany není pro Ameriku výhodné. To je prý důvod, proč letectvo nejbližších spojenců Washingtonu – Velká Británie a Francie – útočí jen na irácké cíle a vyhýbají se vzdušnému prostoru Sýrie. Na obvinění z polovičatosti takové strategie Bílý dům odpovídá útoky na sdělovací prostředky, které údajně rozdmýchávají hysterii kolem barbarských poprav západních rukojmích Islámským státem.

Republikáni v boji o elektorát trvají na tom, aby prezident formálně požádal Kongres o souhlas s vedením řádné války. „Chce-li prezident skutečně jednou provždy skoncovat s Islámským státem, dříve nebo později bude muset vyslat do Iráku a Sýrie pozemní jednotky,“ prohlásil v rozhovoru pro televizi ABC předseda Sněmovny reprezentantů republikán John Boehner a pokračoval: „Připojí-li se k nám spojenci, fajn. Pokud ne, vakuum budou muset zaplnit američtí vojáci. Jinou volbu nemáme.“