Kulturní a politická propast mezi státy modrými a červenými se prohlubuje

Kalifornie vyhlásila zákaz cestování svých občanů do státu Tennessee a dalších sedmi států; stát Tennessee jí to oplatil a vyhlásil odvetný zákaz cestování občanů svých do Kalifornie.

Samozřejmě se nejedná o zákaz v plném slova smyslu; občané USA mohou po všech padesáti státech cestovat svobodně. Jedná se o to, že Kalifornie zakázala vynakládat státní peníze na cesty svých občanů do osmi jiných států, jimiž jsou Alabama, Jižní Dakota, Kansas, Kentucky, Mississippi, Severní Karolína, Tennessee a Texas.

Kdo zastaví to šílenství

Proč? Kalifornie je silně pro-LGBT a jakýkoli projev nesouhlasu s životním stylem LGBT považuje za diskriminaci. Tennessee však přijalo zákon o výhradě svědomí, podle kterého psychoterapeut, který má morální problém s terapií pacientů z LGBT komunity, nemá povinnost jim ji poskytovat, má však povinnost těmto pacientům zajistit jiného terapeuta, který takový problém nemá. Texas a další státy zase přijaly zákony, podle kterých náboženské charitativní organizace, jež od matek dostaly děti po narození k adopci, nemají povinnost tyto děti k adopcím poskytnout stejnopohlavním párům.

Kvůli těmto zákonům o výhradě svědomí Kalifornie zakázala financování cest svých občanů do osmi států unie ze svých prostředků. V praxi to znamená, že kalifornští profesoři nesmějí mít cesty na vědecká sympozia například v Texasu proplaceny od svých univerzit, protože ty jsou spolufinancovány státem Kalifornie. Obdobně školní sportovní týmy nemohou cestovat na turnaje či soutěže například do Tennessee s finanční podporou svých škol. Na cesty si musejí získat buď federální granty – je ale absurdní, aby federální vláda financovala cesty občanů ze státu A do státu B –, anebo soukromý sponzoring.

Státu Tennessee došla trpělivost a jeho parlament přijal zákon s rezolucí, že jemu se taky nelíbí kalifornská politika vysokých daní, vysokých státních výdajů, vysokých deficitů a tolerance ilegálních imigrantů, ale přesto na Kalifornii kvůli tomu cestovní „embargo“ neuvaluje. Uvaluje je jako odvetu za kalifornské cestovní „embargo“ na Tennessee. A stejné nastane vůči každému státu unie, který by na jiný stát obdobný „zákaz“ cestování nařídil z důvodu jakéhokoli; zároveň vyzval parlamenty všech států, ať se toto šílenství zastaví.

Toť fakta, nyní komentář.

Situace je toxická

Za prvé, vše z toho je ústavní, nic není protiústavní. Státy mají právo přijmout zákony o výhradě svědomí, jakož i rozhodnout, na co jejich peníze půjdou a na co nesmějí.

Za druhé, co je špatného na výhradě svědomí? Když má řezník náboženský problém prodávat vepřové, proč by nemohl nabízet jen hovězí, jehněčí, drůbeží a ryby? Proč ho pod sankcí trestu nutit prodávat i vepřové, když řezníků nabízejících vepřové je dost? Ve státě Colorado jeden pekař čelí antidiskriminační žalobě a vysoké pokutě, protože odmítl upéct dort na homosexuální „svatbu“. Odmítá ale taky péct dorty k Halloweenu či obsahující alkohol. Proč ho trestat a nenechat na pokoji a příslušné dorty si neobjednat u stovek pekařů ostatních?

Za třetí, krása federativního systému je v tom, že ústavní práva všech občanů federace jsou zaručena, ale jednotlivé státy si mohou vnitřní, domácí politiku v pravomocech, jež nejsou federální, upravit dle svého, tj. dle preferencí svých obyvatel. Pak existují různorodost, rozmanitost, diverzita. Kalifornie může být Kalifornií a Texas může být Texasem. Jenže Kalifornie chce, aby Kalifornie byla Kalifornií a Texas a sedm dalších států byly... taky Kalifornií!

Za čtvrté, členové LGBT komunity kdysi – oprávněně – usilovali o toleranci ke svému životnímu stylu. Dnes se mnozí členové této komunity řídí pravidlem „žij a nech žít“, jímž by se měli řídit všichni rozumní lidé, ale někteří aktivisté usilují nikoli o toleranci vůči sobě i ostatním, nýbrž o extrémní netoleranci vůči druhým. Dle nich už nikdo nikdy nesmí projevit morální, náboženský či filozofický nesouhlas s LGBT životním stylem, a pokud tak učiní, má být kriminalizován. Mentalita těchto aktivistů je totalitní. Jsou to novodobí nepřátelé svobody.

Za páté, neznám situaci v americké historii, kdy si státy kvůli politickým otázkám takovéto naschvály dělaly, kromě případu jediného. Ani v dobách zápasu za občanská práva černochů, kde Sever (a západ) byly na straně integrace a Jih na straně segregace, si státy na sebe sankce neuvalovaly. Tím jediným případem byla 50. léta 19. století, politickou kauzou bylo otrokářství a schylovalo se k válce Severu proti Jihu.

Samozřejmě nic takového nyní nenastane, ale situace je přesto toxická. Kulturní a politická propast mezi státy modrými (demokratickými) a státy červenými (republikánskými) se prohlubuje a USA se mentálně vnitřně rozpojují.

LN, 2.8.2017

Autor je ředitel Občanského institutu