Podle ústavy může být americký prezident vyhoštěn z Bílého domu, byl-li obviněn a poté odsouzen za „zradu, úplatky a jiné závažné trestné činy a přestupky“.

Dokázat zradu je obzvlášť těžké a jediný pokus usvědčit bývalého viceprezidenta Aarona Burra, že chtěl odtrhnout část Louisiany a Nového Mexika od unie a prohlásit se za císaře, ztroskotal.

Dodnes nebyl žádný z presidentů obžalován za úplatky. To je nesporně velmi obdivuhodné, až neskutečné.

Pojem „vysoké zločiny nebo přečiny“ byl odjakživa jablkem sváru a každá sporná strana si jej vykládala jinak. Sloužil a slouží k politickým výpadům, nactiutrhání a házení špíny. President Gerald Ford to řekl bez servítku, když prohlásil, že toto obvinění může být cokoli, „co za ně považuje většina, která vládne v Kongresu v danou chvíli“.

Pro vysoké zločiny a přečiny republikánský kongres doposud obvinil dva demokratické presidenty –Andrew Johnsona a Billa Clintona. Avšak v senátu, kde vládli demokraté, obžaloba nenašla dostatek podpory, a tak nebyli odsouzeni a oba zůstali v úřadě. Američtí zákonodárci v horní i dolní sněmovně zatím vždy ukázněně hlasovali podle partajní příslušnosti a linie. Dobře vědí, že dezerce je trestána odnětím volební finanční podpory a následnou ztrátou mandátu.

Stejná situace je dnes, ale v opačném gardu. Demokraté mají potřebnou většinu v Kongresu, aby mohli obžalovat Donalda Trumpa, z jakéhokoli zločinu se jim zlíbí, ale Senát ho neodsoudí, protože tam vládnou republikáni.

Proč se Demokratická strana pouští do boje, který je předem ztracený?

Napohled to vypadá jako zaslepenost, kterou demokratická elita sdílí s většinou stranické základny. Má to všechny rysy nenávisti, řeknete si.

Ale co když se za tím skrývá past, v níž má Trump uváznout v případě, že by se dostal podruhé do Bílého domu? Její pružinou je procedura od obžaloby v Kongresu do soudu v Senátu. Lze ji protáhnout třeba až do prezidentských voleb a kdyby bylo třeba, i dále. Demokraté tím získají výhodu, že budou mít na Trumpa dva vzájemně podporující se hnojomety: volební kampaň a Ukrainagate, obvinění z vysokého zločinu nebo přečinu. Jelikož ovládají téměř všechny americké sdělovací prostředky, nakupí na Trumpa nespočetné množství špíny, svinstva a hnoje. Tím chtějí odradit váhající voliče nejen od něj, ale zároveň a především od strany, kterou representuje, neboť v úterý 3. listopadu 2020 bude lid také volit určitý počet členů Kongresu a Senátu.

Protože množství skalních stoupenců republikánů a demokratů je zhruba vyrovnané, jsou to váhavci, kteří rozhodují ve všech amerických volbách. Je jich hodně, tvoří 15-20 procent voličského sboru. Demokratická elita jim hodlá hybridem Ukrainagate a prezidentské kampaně zošklivit Republikánskou stranu natolik, aby jednak nevolili Trumpa, jednak aby v doplňovacích parlamentních volbách dali na protest svůj hlas demokratickým kandidátům. Doufají, že těch znechucených bude dost, aby si Demokratická strana polepšila své zastoupení natolik, že také v Senátu bude mít dvoutřetinovou většinu. Potom i kdyby Trump nakrásně vyhrál druhý mandát, stejně bude na odstřel.

To se stalo Richardu Nixonovi, kterého demokraté obvinili, že zneužil svoji pravomoc, aby zmařil vyšetřování vloupání a krádeže dokumentů ve Watergate, sídle vedení Demokratické strany, protože o přípravě tohoto zločinu věděl, potažmo jej schválil. Aféra začala během prezidentské kampaně k volbám v roce 1972, v nichž Nixon vyhrál s dvoutřetinovou převahou svůj druhý mandát. Demokraté ale získali v doplňovacích volbách potřebnou většinu v obou komorách, oprášili Watergate v roce 1973 a pak ho hrozbou odsouzení v Senát přinutili k rezignaci.

Nixon byl velký státník, který otevřel USA dveře do Číny a dal podnět k mírovému jednání s vietnamskými komunisty. Když odcházel z Bílého domu, byl jsem v New Yorku na konferenci OSN a bydlel jsem v hotelu Roosevelt na Manhattanu, kde jsem sledoval na staré černobílé obrazovce scénu loučení před Bílým domem. Slyším ještě dnes památnou větu, kterou řekl hloučku novinářů:

„Nixon vám bude chybět, už nebudete mít do koho kopat.“