Válka v Sýrii nezačala 15. března 2001, když vláda Bašára Asada násilím potlačila sunnitskou demonstraci. To je lež.

Casus belli nastal už o tři roky dřív, když Asad odmítl plán na vybudování plynovodu z Kataru přes Sýrii, jak vysvětluje Robert F. Kennedy Jr. ve vynikající analýze nazvané Syria: Another Pipeline War. Plán předpokládal výstavbu 1500kilometrové trasy vedoucí přes Saúdskou Arábii, Jordánsko a Turecko. Měla umožnit dodávku katarského podzemního plynu až do Evropy. Plynovod za deset milionů dolarů by dal sunnitským královstvím v Perském zálivu možnost ovládnout světový trh přírodního plynu a posílil by hospodářsky i mocensky Katar, nejvěrnějšího amerického spojence na Blízkém východě

Asad se nespokojil jen s odmítnutím sunnitských námluv. Připojil Sýrii ke konkurenčnímu plánu ‘Islámského plynovodu’, kterým má proudit íránský přírodní plyn přes Sýrii do libanonských přístavů. Tím by se hlavním evropským energetickým dodavatelem stal šíitský Írán, zatímco sunnitský Katar by se ocitl na holičkách.

To ovšem Saúdové, Katařané, Turci a Američané nemohli dopustit nejen z hospodářských, ale především geostrategických důvodů. Nehledě na to, jak by ten svět vypadal, kdyby si každý národ dělal, co by se mu hodilo.

Dohodli se, že nejlepší způsob, jak se ho zbavit, je vyvolat sunnitské nepokoje, vyprovokovat režim k násilí, které podnítí bouře a občanskou válku, a ta přivodí pád Asada.

Že americká vojska bojovala v Sýrii proti Islámskému státu (Isis), je lež. Že potírala islámský terorismus, je lež. Dělala pravý opak. Ale je pravda, že USA teď po po prohrané válce islamisty hodily přes palubu. Jejich vůdce Abu Bakr al-Bagdadi byl minulou sobotu v Sýrii zavražděn, neboť přežil svoji účelnost, a také proto, aby nepadl do ruských nebo Asadových rukou. Mrtví nemluví.

Že USA stáhly všechny svoje vojáky ze Sýrie, je lež, protože Pentagon vyslal jednotku Special Forces chránit ropné zdroje ve východní Sýrii. Její poslání potvrdil Donald Trump, když zatvítoval: „Zabezpečili jsme OLEJ!“, jak Američané říkají ropě.

To ovšem je také lež. Ve skutečnosti jde o krádež ropných ložisek z oblastí ovládaných bojovníky Islámského státu. Je to strategie uplatňovaná všude na Blízkém východě, kterou Trump označil za odškodné. „Nic nekrademe,“ vysvětlil před časem mluvě o Iráku „my se odškodňujeme… minimem, a já řeknu víc. Bereme si 1,5 bilionu, abychom se odškodnili.“

Jerusalem Post napsal, že americký prezident minulou neděli na tiskové konferenci po smrti al Bagdadiho oznámil: „Co hodlám udělat… možná uzavřít obchodní smlouvu s Exxon Mobil, nebo s některou jinou z našich velkých společností, aby tam šly a udělaly to pořádně… rozhodily bohatství.“

Bruce Riedel, bývalý vládní poradce národní bezpečnosti a dnes jeden z ředitelů konservativní myslivny Brookings Institution, označil Trumpův záměr za „právně pochybný“ a dodal, že „vysílá do celé oblasti a do celého světa hlášku, že Amerika chce krást olej“.

Odborníci na mezinárodní právo si myslí, že toto počínání představuje problémy ze všech zorných úhlů a mohlo by být označeno za válečný zločin.

Uvažme také skutečnost, že Asad slíbil rukoudáním, že po válce bude syrskou ropu těžit Rosnaft a zisky z prodeje půjdou jako splátky na dluh Rusku, bez něhož by jeho režim byl historie. Z tohoto pohledu se jeví vyslání americké okupační jednotky jako rukavice hozená Moskvě. Bude zajímavé sledovat, kdy Putin tu rukavici zvedne a jakým způsobem.