"Dream of Californication", Sen o kalifornizaci, se jmenuje jedna z nejznámějších skladeb rockové skupiny Red Hot Chilli Peppers. Zhruba stejný je název ohromně vtipného televizního seriálu, který i my můžeme sledovat v pozdních nočních hodinách. Žít, jako se žije v Kalifornii s jejím modrým nebem a vždy vlídným počasím, to zkrátka láká nejen Američany.

Zdá se, že proces kalifornizace, nikoli klimatických, ale sociálních a ekonomických poměrů, čeká nyní také zbytek Ameriky. Zatímco na celostátní úrovni demokratický prezident je poněkud omezen ve svém socializačním rozletu Sněmovnou reprezentantů, jíž dominují republikáni, v kalifornských zákonodárných sborech je situace jednoznačnější: v obou komorách poprvé demokraté tvoří dvoutřetinovou většinu a mohou schvalovat zákonné změny, včetně ústavních, bez jediného opozičního hlasu.

Tento zarážející úspěch demokratů ve státě, který dávno balancuje na samém pokraji bankrotu, vysvětlují experti tím, že kombinace dvou faktorů – demografických změn a rostoucího vlivu odborů zaměstnanců rozpočtové sféry – podemílá střední třídu a vymývá z ní konzervativně orientované občany. Jak píše v deníku Wall Street Journal profesor demografie z Chapmanovy univerzity Joel Kotkin: "V Kalifornii dnes mohou přežívat jen velmi bohatí, nebo ti, kdož jsou odkázáni na sociální dávky. Ti, co žijí ze státní podpory, nikam neodchází. Proč by to dělali? Přece nepůjdou do Texasu, kde se od nich očekává, že budou tvrdě makat?"

Stejným směrem se ubírá vývoj také na federální úrovni. Sociální výdaje za poslední dva roky vzrostly o 40 %. Zhruba 100 milionů Američanů, neboli třetina veškerého obyvatelstva, pravidelně dostává dávky z některého z 80 programů pomoci. Podle údajů Rozpočtového výboru Senátu z podpůrných programů připadlo loni na každou domácnost žijící pod hranicí bídy 61 194 dolarů, ovšem ve skutečnosti v jejich kapsách přistál obnos 2,5krát menší než tato částka, zbytek spolkla nákladná státní byrokracie.

Jak zjistila nadace Heritage Foundation, přes 70 % mandatorních výdajů státu připadá na takové programy v oblasti bydlení, potravin, levných půjček studentských a jiných, které vytváří trvalou závislost občanů na státu v oblastech, které "kdysi byly považovány za sféru osobní, rodinné, sousedské, církevní odpovědnosti, či působnosti jiných institucí občanské společnosti."

Kritici vytýkají Obamově vládě, že vede Ameriku cestou evropské sociální demokracie, na jejímž konci Američany čeká velká vláda a pečovatelský stát. Mnozí experti však poukazují na to, že si Barack Obama nemusí brát příklad z Řecka, jelikož má před očima mnohem bližší vzor – Kalifornii, kde přílišná regulace soukromého sektoru dávno udusila ekonomický růst, daňové zatížení utlumilo tvorbu pracovních míst a sociální vymoženosti předčily všechno, co je známé z Evropy. V které jiné zemi odchází státní zaměstnanci do důchodu 25 let před průměrným věkem dožití, s penzí, která činí skoro 100% jejich vrcholného platu? V Kalifornii ano.

Obyvatelstvo tohoto zázračného státu tvoří 13 % celkové populace Ameriky, avšak na ně připadá celých 33 % všech amerických příjemců sociálních dávek. Welfare je zde natolik endemickou záležitostí, že se na ní podílí také povýtce komerční filmová industrie Hollywoodu. Demokratický guvernér Jerry Brown nedávno podepsal snížení daňových sazeb a zároveň dvouleté daňové prázdniny pro filmové a televizní produkční společnosti. Jiná výrobní odvětví s menším vlivem na voliče takové úlevy nemají. Tomu říkám sen o kalifornizaci!

Žádná ekonomika, v níž se rozdává více, než se vygeneruje, nemůže fungovat věčně. Řecko se možná dostane z bryndy za vydatné pomoci evropských sousedů. Ale kteří světoví bankéři odpustí dluhy Kalifornii? Spojené státy budou pokračovat v cestě do Řecka se zastávkou v Kalifornii tak dlouho, dokud její lodivodové nepochopí: úlohou státu není přerozdělování hmotných statků, ale ochrana práv občanů.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6